Dušnost je subjektivní pocit, že dýchání vyžaduje větší námahu než obvykle, nebo že se člověk nemůže nadechnout. Bušení srdce je pocit, že srdce bije příliš rychle, silně, nepravidelně nebo že vynechává údery. Pokud se tyto dva příznaky vyskytují společně, obvykle poukazují na problém týkající se srdce, plic nebo propojení mezi těmito dvěma systémy.
Onemocnění a stavy, které způsobují dušnost s bušením srdce
1. Srdeční arytmie
Srdeční arytmie je abnormální srdeční rytmus: srdce bije příliš rychle, příliš pomalu nebo nepravidelně. Arytmie patří mezi nejčastější příčiny bušení srdce a často vyvolávají dušnost, protože neefektivní srdeční rytmus pumpuje méně krve za minutu, čímž se snižuje přísun kyslíku do těla a plic.
Nejrozšířenější arytmií je fibrilace síní, která se vyskytuje u přibližně 60 milionů lidí po celém světě. Během fibrilace síní vysílají horní srdeční komory (síně) chaotické elektrické signály namísto toho, aby se stahovaly v koordinovaném rytmu. Výsledkem je nepravidelný, často rychlý srdeční rytmus – obvykle mezi 100 a 175 údery za minutu – který mnoho lidí popisuje jako chvění nebo tlukot v hrudi.
Mezi další běžné arytmie, které způsobují jak dušnost, tak palpitace, patří:
- Supraventrikulární tachykardie – náhlý nástup rychlého srdečního rytmu, obvykle 150 až 220 úderů za minutu, vznikající nad komorami. Tento stav se vyskytuje u přibližně 2,25 osob z 1 000 v běžné populaci.
- Komorová tachykardie – rychlý rytmus vznikající v dolních komorách, který je nebezpečnější, protože může výrazně snížit srdeční výdej.
- Předčasné komorové kontrakce – předčasné extra údery z komor, které většina lidí vnímá jako „vynechaný“ úder následovaný silným úderem.
Arytmie mají mnoho příčin: ischemická choroba srdeční, problémy se srdečními chlopněmi, vysoký krevní tlak, poruchy štítné žlázy, nerovnováha elektrolytů (zejména nízká hladina draslíku nebo hořčíku), nadměrný příjem kofeinu nebo alkoholu, některé léky a strukturální změny srdeční tkáně po infarktu.
2. Srdeční selhání
Srdeční selhání znamená, že srdeční sval je příliš slabý nebo příliš ztuhlý na to, aby účinně pumpoval krev. Když srdce nedokáže dostatečně posunout krev vpřed, tekutina se hromadí v plicích – tento stav se nazývá plicní kongesce a způsobuje potíže s dýcháním. Současně oslabené srdce často vyvolává kompenzační arytmie, které způsobují palpitace.
Celoživotní riziko vzniku srdečního selhání je u dospělých nad 40 let přibližně 20 %.
Srdeční selhání se vyvíjí z onemocnění, která v průběhu času poškozují nebo přetěžují srdeční sval. Mezi hlavní příčiny patří:
- Ischemická choroba srdeční – zodpovědná za přibližně 50 až 75 % případů srdečního selhání v rozvinutých zemích. Ucpání koronárních tepen omezuje přísun krve do srdečního svalu, což vede k infarktu myokardu nebo chronické ischemii, která srdeční sval oslabuje.
- Vysoký krevní tlak (hypertenze). Vysoký krevní tlak nutí srdce po dlouhá léta pumpovat proti většímu odporu, což způsobuje ztluštění a oslabení srdečního svalu. Hypertenze se podílí na vzniku přibližně 75 % případů srdečního selhání, často v kombinaci s dalšími faktory.
- Dilatační kardiomyopatie – srdeční sval se roztahuje a ztenčuje, čímž se snižuje jeho čerpací síla. Dilatační kardiomyopatii způsobují virové infekce, zneužívání alkoholu, některé léky používané v chemoterapii a genetické mutace.
- Onemocnění srdečních chlopní – poškozené nebo špatně fungující chlopně nutí srdce pracovat intenzivněji, což nakonec vede k srdečnímu selhání.
3. Plicní embolie
K plicní embolii dochází, když se krevní sraženina – nejčastěji vznikající v hlubokých žilách nohou – dostane do plic a zablokuje plicní tepnu. Ucpání brání krvi v přístupu do části plic, což snižuje okysličení a nutí pravou stranu srdce pracovat intenzivněji. Kombinace nízkého obsahu kyslíku a srdeční zátěže způsobuje jak náhlou, závažnou dušnost, tak rychlý nebo nepravidelný srdeční rytmus.
Plicní embolie je lékařská pohotovost. Je to třetí nejčastější příčina kardiovaskulární smrti, hned po infarktu a cévní mozkové příhodě.
Mezi rizikové faktory, které způsobují tvorbu krevních sraženin, patří:
- Dlouhodobá nehybnost – dlouhé lety, klid na lůžku po operaci nebo hospitalizace zpomalují průtok krve v žilách nohou.
- Nedávná operace – zejména ortopedické chirurgické zákroky, jako je náhrada kyčelního nebo kolenního kloubu, které s sebou nesou obzvláště vysoké riziko.
- Rakovina – zhoubné nádory uvolňují látky, které podporují srážení krve.
- Těhotenství a poporodní období – těhotenství zvyšuje hladinu srážecích faktorů a snižuje žilní návrat z nohou.
- Perorální antikoncepce a hormonální substituční terapie – estrogen zvyšuje riziko tvorby krevních sraženin.
- Dědičné poruchy srážlivosti – stavy, jako je mutace faktoru V Leiden nebo antifosfolipidový syndrom, se vyskytují přibližně u 5 až 8 % populace a podstatně zvyšují riziko srážení krve.
4. Anémie
Anémie je nedostatek zdravých červených krvinek nebo hemoglobinu – bílkoviny, která přenáší kyslík krevním řečištěm. Když krev přenáší méně kyslíku na jednotku objemu, srdce to kompenzuje tím, že bije rychleji a silněji, aby dodalo stejné množství kyslíku do tkání. Toto zvýšení srdeční frekvence způsobuje palpitace, zatímco základní nedostatek kyslíku způsobuje dušnost, zejména při námaze.
Anémie je velmi častá. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že anémií trpí 1,62 miliardy lidí po celém světě – přibližně 24,8 % světové populace. Hlavní příčinou je nedostatek železa, který představuje přibližně 50 % všech případů anémie na světě. Mezi další hlavní příčiny patří:
- Nedostatek vitamínu B12 a kyseliny listové – bez těchto živin nemůže kostní dřeň správně produkovat červené krvinky. Nedostatek vitamínu B12 se vyskytuje u přibližně 6 % dospělých do 60 let a u téměř 20 % dospělých nad 60 let.
- Chronické onemocnění ledvin – ledviny produkují hormon zvaný erytropoetin, který stimuluje tvorbu červených krvinek. Selhávající ledviny produkují méně erytropoetinu, což vede k anémii. Asi 37 % lidí s chronickým onemocněním ledvin trpí anémií.
- Chronická onemocnění – zánětlivá onemocnění, jako je revmatoidní artritida, zánětlivá onemocnění střev a rakovina, potlačují tvorbu červených krvinek.
- Hemolytické anémie – onemocnění, jako je srpkovitá anémie nebo autoimunitní hemolytická anémie, ničí červené krvinky rychleji, než je kostní dřeň schopna je nahradit.
Mezi příčinami dušnosti s bušením srdce je anémie častou příčinou – zejména u žen v reprodukčním věku (kde prevalence celosvětově dosahuje přibližně 29 %), u starších pacientů a u lidí s chronickými onemocněními.
5. Hypertyreóza
Hypertyreóza nastává, když štítná žláza produkuje příliš mnoho hormonů štítné žlázy, což urychluje téměř všechny metabolické procesy v těle. Nadbytek hormonů štítné žlázy zvyšuje srdeční frekvenci, zvyšuje srdeční výdej a zvyšuje celkovou spotřebu kyslíku v těle. Výsledkem je přetrvávající klidová tachykardie (často přes 100 tepů za minutu), bušení srdce a dušnost, zejména při fyzické aktivitě.
Hypertyreóza se vyskytuje přibližně u 1,3 % populace naší země. Mezi lidmi s diagnostikovanou hypertyreózou uvádí až 70 % jako příznak bušení srdce.
Mezi hlavní příčiny hypertyreózy patří:
- Gravesova choroba – autoimunitní onemocnění, při kterém imunitní systém produkuje protilátky, které nepřetržitě stimulují štítnou žlázu. Gravesova choroba představuje přibližně 70 až 80 % všech případů hypertyreózy a je mnohem častější u žen, u nichž se vyskytuje 7 až 10krát častěji než u mužů.
- Toxická multinodulární struma – mnohočetné uzliny štítné žlázy, které nezávisle produkují hormony a obcházejí normální regulační signály z hypofýzy. Tato příčina se s věkem stává častější.
- Tireoiditida – zánět štítné žlázy (v důsledku virové infekce, poporodních změn nebo určitých léků) dočasně uvolňuje nahromaděné hormony štítné žlázy do krevního oběhu.
- Nadbytek jódu – konzumace velmi vysokých množství jódu (z doplňků stravy, určitých kontrastních látek používaných při zobrazovacích vyšetřeních nebo léku amiodaron) může vyvolat hyperaktivitu štítné žlázy, zejména u lidí s již existujícími uzly na štítné žláze.
6. Panická porucha a úzkost
Panická porucha znamená opakující se, neočekávané epizody intenzivního strachu doprovázené fyzickými příznaky, které velmi připomínají závažné zdravotní stavy. Během panické ataky vaše tělo aktivuje reakci „bojuj nebo uteč“, čímž zaplaví krevní oběh adrenalinem. Adrenalin zrychluje srdeční frekvenci, způsobuje hyperventilaci (rychlé dýchání, které neodpovídá skutečné potřebě kyslíku v těle) a vyvolává pocit svírání na hrudi – současně tak způsobuje bušení srdce i dušnost.
Panická porucha se vyskytuje přibližně u 2,5 % populace naší země.
Příčiny panické poruchy jsou:
- Genetická predispozice – pokud má panickou poruchu příbuzný prvního stupně, zvyšuje se vaše vlastní riziko přibližně třikrát až pětkrát.
- Neurobiologické faktory – dysregulace amygdaly (centra mozku zpracovávajícího strach) a nerovnováha neurotransmiterů, jako je serotonin, norepinefrin a kyselina gama-aminomáselná, přispívají k náchylnosti k panice.
- Životní stresory a traumata – významné životní události, úmrtí blízké osoby a traumata z dětství podstatně zvyšují riziko vzniku panické poruchy.
- Lékařské spouštěče – kofein, stimulační léky, hypoglykemie a poruchy štítné žlázy mohou všechny vyvolat nebo zhoršit záchvaty paniky.
7. Chlopňová srdeční vada
Srdeční chlopně řídí směr toku krve čtyřmi srdečními komorami. Když se chlopně zúží (stenóza) nebo netěsní (regurgitace), srdce musí pracovat intenzivněji, aby udrželo srdeční výdej. Tato zvýšená zátěž roztahuje a zvětšuje srdeční komory, podporuje arytmie a zvyšuje tlak v plicním oběhu – což vede jak k bušení srdce, tak k dušnosti.
Nejčastějšími chlopenními poruchami způsobujícími tyto dva příznaky jsou:
- Prolaps mitrální chlopně – cípy mitrální chlopně se při každém srdečním úderu vyklenují zpět do levé síně. Prolaps mitrální chlopně je nejčastější chlopenní srdeční vadou, vyskytující se přibližně u 2 až 3 % běžné populace. Většina případů je benigní, ale malá část způsobuje významnou regurgitaci a arytmie.
- Mitrální regurgitace – krev uniká zpět přes mitrální chlopni, čímž se snižuje průtok vpřed. Významná mitrální regurgitace se vyskytuje přibližně u 1,7 % běžné populace.
- Aortální stenóza – aortální chlopně se zužují, čímž brání odtoku krve ze srdce. Tento stav se s věkem stává stále častějším a vyskytuje se u 2 až 5 % dospělých nad 65 let.
Chlopňová vada se vyvíjí v důsledku revmatické horečky (zejména v rozvojových zemích, kde infekce streptokoky skupiny A zůstávají neléčeny), věkem podmíněného ukládání vápníku na chlopních, vrozených abnormalit přítomných od narození, infekční endokarditidy (bakteriální infekce chlopně) nebo poruch pojivové tkáně, jako je Marfanův syndrom.
Chlopňová srdeční vada je poměrně častou příčinou dušnosti s palpitacemi, zejména u starších dospělých a v populacích s vysokým výskytem revmatické horečky. Celosvětově se revmatická srdeční vada vyskytuje u odhadem 55 milionů lidí.
