Klíšťová encefalitida

Klíšťová encefalitida (TBE) je virové infekční onemocnění postihující centrální nervový systém. Toto onemocnění se nejčastěji projevuje jako meningitida, encefalitida nebo meningoencefalitida. Objevuje se také myelitida a ochrnutí páteře. Asi v jedné třetině případů přetrvávají následky, převážně kognitivní dysfunkce, rok nebo déle.

Počet hlášených případů ve většině zemí roste. TBE představuje pro Evropu znepokojující zdravotní problém, protože počet hlášených případů TBE u lidí ve všech endemických regionech Evropy se za poslední tři desetiletí zvýšil o téměř 400%.

Je známo, že virus klíšťové encefalitidy infikuje řadu hostitelů, včetně přežvýkavců, ptáků, hlodavců, masožravců, koní a lidí. Toto onemocnění se také může šířit ze zvířat na člověka, přičemž hlavním zdrojem infekce pro člověka jsou přežvýkavci a psi.

Příznaky klíšťové encefalitidy

Toto onemocnění je nejčastěji dvoufázové. Po inkubační době přibližně jednoho týdne (rozmezí: 4–28 dní) od expozice (kousnutí klíštěte) se objeví nespecifické příznaky. Těmito příznaky jsou horečka, malátnost, bolesti hlavy, nevolnost, zvracení a myalgie, které přetrvávají přibližně 5 dní. Poté, přibližně po jednom týdnu bez příznaků, se u některých infikovaných objeví neurologické příznaky, tj. Meningitida, encefalitida nebo meningoencefalitida. Myelitida se také vyskytuje s encefalitidou nebo bez ní.

Následky přetrvávají po dobu jednoho roku nebo déle přibližně u jedné třetiny lidí, u kterých se rozvine neurologické onemocnění. Nejběžnějšími dlouhodobými příznaky jsou bolesti hlavy, potíže s koncentrací, poruchy paměti a další příznaky kognitivní dysfunkce.

Úmrtnost závisí na podtypu viru. U evropského podtypu je míra úmrtnosti 0,5% až 2% u lidí, u kterých se rozvine neurologické onemocnění.

U psů se onemocnění projevuje také jako neurologická porucha se známkami od třesu po záchvaty a smrt.

U přežvýkavců je přítomno také neurologické onemocnění a zvířata mohou odmítnout jíst, vypadat letargicky a také se u nich mohou objevit respirační příznaky.

Způsobit

TBE je způsoben virem klíšťové encefalitidy, členem rodu Flavivirus v rodině Flaviviridae. Tento virus byl poprvé izolován v roce 1937. Existují také tři podtypy virů: evropský nebo západní virus klíšťové encefalitidy (přenášený Ixodes ricinus), Virus sibiřské klíšťové encefalitidy (přenášen I. persulcatus) a virus daleko-východního klíšťové encefalitidy, dříve známý jako virus ruské jarní letní encefalitidy (přenášený I. persulcatus).

Přenos viru

Virus se přenáší kousnutím několika druhů infikovaných lesních klíšťat, včetně Ixodes scapularis, I. ricinus a I. persulcatusnebo (zřídka) nepasterizovaným mlékem infikovaných krav.

Infekce získaná kozím mlékem konzumovaným jako syrové mléko nebo sýr (Frischkäse) byla dokumentována v letech 2016 a 2017 v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Žádný z infikovaných neměl neurologické onemocnění.

Diagnóza klíšťové encefalitidy

Detekce specifických protilátek IgM a IgG u pacientů v séru v kombinaci s typickými klinickými příznaky je hlavní diagnostickou metodou. Ve složitějších situacích, např. Po očkování, může být nutné provést testování na přítomnost protilátek v mozkomíšním moku. Bylo stanoveno, že při diagnostice TBE by měla být vždy provedena lumbální punkce a že k diagnostickým kritériím by měla být přidána pleocytóza v mozkomíšním moku.

Metoda PCR (Polymerase Chain Reaction) se používá jen zřídka, protože RNA viru TBE se v době neurologických příznaků nejčastěji nenachází v séru pacienta nebo v mozkomíšním moku.

Prevence klíšťové encefalitidy

Prevence zahrnuje nespecifickou (prevence kousnutí klíšťaty, kontrola klíšťat) a specifickou profylaxi ve formě očkování. Vakcíny proti klíšťové encefalitidě jsou velmi účinné a dostupné v mnoha oblastech endemických chorob a na turistických klinikách. Obchodní názvy jsou Encepur N a FSME-Immun CC.

Léčba klíšťové encefalitidy

Pro TBE neexistuje žádná specifická antivirová léčba. Symptomatické poškození mozku vyžaduje hospitalizaci a podpůrnou péči založenou na závažnosti syndromu. Protizánětlivé léky, jako jsou kortikosteroidy, mohou být za zvláštních okolností zváženy kvůli symptomatické úlevě. Může být nezbytná tracheální intubace a podpora dýchání.

Epidemiologie

Od roku 2011 byla nemoc nejčastější ve střední a východní Evropě a severní Asii. Zhruba deset až dvanáct tisíc případů je dokumentováno ročně, ale míra se v jednotlivých regionech značně liší. Většina variací byla výsledkem variací v hostitelské populaci, zejména u jelenů. V Rakousku snížil rozsáhlý bezplatný očkovací program od 60. let v roce 2013 výskyt zhruba o 85%.

V Německu se v průběhu let 2010 vyskytlo minimálně 95 (2012) a maximálně 584 případů (2018) TBE (nebo FSME, jak je německy známo). Více než polovina hlášených případů z roku 2019 měla meningitidu, encefalitidu nebo myelitidu. Bylo zjištěno, že riziko infekce s věkem stoupá, zejména u lidí starších 40 let a bylo vyšší u mužů než u žen. Většina případů byla získána v Bavorsku (46%) a Bádensku-Württembersku (37%), mnohem méně v Sasku, Hesensku, Niedersachsen a dalších státech. Celkem 164 Landkreise je označeno jako rizikové oblasti FSME, včetně celého Bádenska-Württemberska s výjimkou města Heilbronn.

Ve Švédsku se většina případů TBE vyskytuje v pásmu probíhajícím od Stockholmu na západ, zejména kolem jezer a nedaleké oblasti Baltského moře. Odráží větší počet obyvatel zapojených do outdoorových aktivit v těchto oblastech. Celkově je pro Evropu odhadované riziko zhruba 1 případ na 10 000 lidských měsíců lesní činnosti. Ačkoli v některých regionech Ruska a Slovinska může prevalence případů dosáhnout až 70 případů na 100 000 lidí ročně. Cestovatelé do endemických regionů se často nestávají případy, přičemž mezi cestujícími z USA, kteří se vraceli z Eurasie v letech 2000 až 2011, bylo hlášeno pouze 5 případů, což je tak nízká míra, že od roku 2016 doporučila Centra pro kontrolu a prevenci nemocí v USA očkování pouze těm, kteří ve vysoce rizikových oblastech.