Nízký krevní tlak a bolesti kloubů se mohou zdát nesouvisející, ale tyto dva příznaky se často objevují společně kvůli specifickým zdravotním stavům. Pochopení příčiny, mechanismu a léčby je důležité pro účinné zvládnutí těchto dvou symptomů. Tento článek poskytuje informace o běžných onemocněních charakterizovaných nízkým krevním tlakem a bolestmi kloubů.
Časté příčiny nízkého krevního tlaku a bolesti kloubů
1. Addisonova nemoc
Addisonova choroba nebo primární adrenální insuficience je vzácný stav, kdy nadledvinky neprodukují dostatečné množství steroidních hormonů, zejména kortizolu a aldosteronu. Kortizol reguluje metabolismus, imunitní odpověď a stresovou reakci, zatímco aldosteron udržuje krevní tlak regulací sodíku a draslíku.
U Addisonovy choroby imunitní systém omylem napadá nadledvinky, což vede ke snížení hladiny kortizolu a aldosteronu. Bez kortizolu se tělo snaží udržet hladinu glukózy a vyrovnat se se stresem. Nízké hladiny aldosteronu vedou k nerovnováze sodíku a draslíku, což způsobuje dehydrataci a výrazný pokles krevního tlaku. Bolest kloubů může být důsledkem zánětu spojeného s autoimunitní aktivitou a nedostatkem kortizolu, který normálně pomáhá snižovat zánět.
Výzkum ukazuje, že Addisonova choroba se vyskytuje přibližně u 100-140 lidí na milion a je častější u žen. Studie zdůrazňují důležitost včasné diagnózy, protože neléčená Addisonova choroba může vést k život ohrožujícím nadledvinovým krizím, které se vyznačují extrémně nízkým krevním tlakem a nerovnováhou elektrolytů.
Diagnóza
Diagnostika se provádí pomocí krevních testů k měření hladin kortizolu a aldosteronu. K hodnocení funkce nadledvin se často používá stimulační test ACTH (adrenokortikotropní hormon). Zobrazovací testy, jako je CT nebo MRI, mohou pomoci vizualizovat nadledvinky a zkontrolovat jakékoli fyzické abnormality.
Léčba Addisonovy choroby
Léčba zahrnuje hormonální substituční terapii, typicky s hydrokortisonem nebo prednisonem pro náhradu kortizolu a fludrokortisonem pro řízení hladin aldosteronu. Pacienti musí dodržovat dietu s vysokým obsahem soli, protože příjem sodíku může pomoci udržet krevní tlak. Pravidelné sledování a úprava dávkování léků během stresu, nemoci nebo operace jsou zásadní pro prevenci nadledvinových krizí.
2. Systémový lupus erythematodes (SLE)
Systémový lupus erythematodes (SLE) je autoimunitní onemocnění, které způsobuje rozsáhlý zánět postihující různé orgány a tkáně, včetně kůže, ledvin, kloubů a kardiovaskulárního systému. Nízký krevní tlak a bolesti kloubů jsou běžnými příznaky u pacientů se SLE v důsledku zánětu a kardiovaskulárních komplikací.
U onemocnění SLE imunitní systém produkuje protilátky, které napadají zdravé tkáně. Tato autoimunitní reakce způsobuje chronický zánět v kloubech, což vede k bolesti a otoku kloubů. Zánět krevních cév, stav nazývaný vaskulitida, může vést k nízkému krevnímu tlaku. Postižení ledvin (lupusová nefritida) může také přispět k hypotenzi, protože zhoršená funkce ledvin může ovlivnit objem krve a tlak.
SLE postihuje přibližně 1 z 1 000 lidí a je častější u žen, zejména u žen v plodném věku. Výzkum ukazuje, že asi 90 % pacientů se SLE pociťuje bolest kloubů, často jako jeden z počátečních příznaků. Navíc se asi u 30 % pacientů se SLE rozvinou ledvinové komplikace, které mohou přispívat k nízkému krevnímu tlaku.
Diagnóza
Diagnostika SLE vyžaduje komplexní přístup. Krevní testy, včetně testů ANA (antinukleární protilátky), pomáhají identifikovat protilátky spojené se SLE. Jiné krevní markery, jako anti-dsDNA a anti-Smith protilátky, jsou specifičtější pro SLE. Mohou být také provedeny zobrazovací studie a analýza moči k posouzení postižení orgánů.
Léčba systémového lupus erythematodes
Léčba často používá imunosupresivní léky, jako jsou kortikosteroidy, hydroxychlorochin a biologická léčiva (např. belimumab). K léčbě bolesti kloubů se často používají nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID). Nízké dávky kortikosteroidů mohou pomoci kontrolovat zánět a udržovat krevní tlak. Úpravy životního stylu, včetně vyvážené stravy, pravidelného cvičení a zvládání stresu, hrají zásadní roli při zlepšování celkové pohody.
3. Revmatoidní artritida
Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění, které primárně postihuje klouby, ale může způsobit i systémové příznaky. Zatímco revmatoidní artritida je obvykle spojena se zánětem a bolestí kloubů, někteří jedinci pociťují nízký krevní tlak v důsledku zánětu postihujícího krevní cévy.
U revmatoidní artritidy se imunitní buňky zaměřují na synovii, tkáň, která vystýlá klouby, což vede k zánětu a poškození kloubů. Dlouhodobý zánět může také ovlivnit cévní systém a způsobit formu vaskulitidy, která může přispívat k nízkému krevnímu tlaku. Navíc některé léky na revmatoidní artritidu, jako je methotrexát, mohou způsobit vedlejší účinky, jako je únava a hypotenze.
Revmatoidní artritida postihuje asi 1 % celosvětové populace, s vyšší prevalencí u žen. Studie ukazují, že pacienti s revmatoidní artritidou mají zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění v důsledku chronického zánětu, což může nepřímo přispívat k epizodám nízkého krevního tlaku.
Diagnóza
Diagnóza revmatoidní artritidy je obvykle založena na klinických příznacích, krevních testech (revmatoidní faktor, protilátky proti CCP) a zobrazovacích studiích k posouzení eroze kloubu. Kromě toho se často používají krevní testy k měření markerů zánětu, jako je ESR (rychlost sedimentace erytrocytů) a CRP (C-reaktivní protein).
Léčba revmatoidní artritidy
Léčba revmatoidní artritidy zahrnuje chorobu modifikující antirevmatická léčiva (DMARD), biologická léčiva a NSAID ke kontrole zánětu kloubů a prevenci progrese. Fyzioterapie a cvičení s nízkým dopadem mohou pomoci snížit ztuhlost kloubů a zlepšit krevní oběh. Účinná léčba revmatoidní artritidy může pomoci zmírnit bolesti kloubů a zlepšit celkové kardiovaskulární zdraví a snížit epizody nízkého krevního tlaku.
4. Hypotyreóza
Hypotyreóza je stav, kdy štítná žláza nedokáže produkovat dostatek hormonů štítné žlázy, které jsou rozhodující pro metabolickou funkci. Nízký krevní tlak a bolesti kloubů jsou běžnými příznaky u jedinců s hypotyreózou v důsledku zpomaleného metabolismu a systémových účinků na svalové a kloubní tkáně.
Hormony štítné žlázy regulují srdeční frekvenci, tělesnou teplotu a produkci energie. Při hypotyreóze snížená hladina hormonů zpomaluje metabolismus, což vede k nižšímu srdečnímu výdeji a následně k nízkému krevnímu tlaku. Svalová ztuhlost a bolesti kloubů jsou důsledkem hromadění mukopolysacharidů v pojivových tkáních v důsledku snížené metabolické clearance.
Hypotyreóza se vyskytuje asi u 5 % populace, s vyšší prevalencí u žen a starých dospělých. Výzkumy ukazují, že nízké hladiny štítné žlázy jsou spojeny se sníženou kardiovaskulární funkcí, což může vést k hypotenzi a přispívat k bolestem kloubů prostřednictvím tkáňových změn.
Diagnóza
Diagnostika je založena na krevních testech měřících hladiny hormonů štítné žlázy (T3, T4) a hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH). Zvýšené TSH a nízké hladiny T4 obvykle indikují hypotyreózu. Mohou být provedeny další testy, jako jsou testy na protilátky štítné žlázy, aby se zjistilo, zda je hypotyreóza způsobena autoimunitním stavem, jako je Hashimotova tyreoiditida.
Léčba hypotyreózy
Léčba se obvykle provádí hormonální substituční terapií levothyroxinem k obnovení normálních hladin hormonů štítné žlázy. Pravidelné sledování hladin TSH pomáhá zajistit správné dávkování léku. Léčba symptomů bolesti kloubů může zahrnovat NSAID a postupné zvyšování fyzické aktivity může pomoci udržet pohyblivost kloubů.
5. Chronický únavový syndrom (CFS)
Chronický únavový syndrom (CFS), také známý jako myalgická encefalomyelitida, je charakterizován dlouhotrvající únavou, bolestmi kloubů a svalů a nízkým krevním tlakem. Přesná příčina chronického únavového syndromu není známa, ale předpokládá se, že zahrnuje kombinaci imunitních, neuroendokrinních a metabolických dysfunkcí.
Chronický únavový syndrom může zahrnovat dysregulaci autonomního nervového systému (ANS), který řídí mimovolní tělesné funkce, včetně krevního tlaku. Tato dysregulace vede k ortostatické hypotenzi, což je stav, kdy krevní tlak výrazně klesá při postavení. Bolesti kloubů a svalů u chronického únavového syndromu jsou spojeny s abnormálním zpracováním bolesti v centrálním nervovém systému a chronickým zánětem.
Chronický únavový syndrom postihuje přibližně 0,2 % až 0,4 % celosvětové populace, přičemž často postihuje více ženy než muže. Výzkum poukazuje na abnormality imunitního systému a hormonální nerovnováhu jako přispívající faktory. Studie ukazují, že pacienti s chronickým únavovým syndromem často trpí ortostatickou intolerancí, která může přispívat k nízkému krevnímu tlaku.
Diagnóza
Diagnóza chronického únavového syndromu je primárně založena na vyloučení jiných stavů a identifikaci specifických symptomů, včetně pozátěžové malátnosti, poruch spánku a ortostatické intolerance. Kardiovaskulární testy, jako je testování na naklápěcím stole, mohou pomoci posoudit ortostatickou hypotenzi.
Léčba chronického únavového syndromu
Léčba se zaměřuje na zvládání symptomů, včetně odstupňované cvičební terapie (GET) a kognitivně behaviorální terapie (CBT), které pomáhají zvládat únavu. Nízké dávky léků pro léčbu bolesti, jako jsou NSAID, jsou běžně předepisovány pro bolesti kloubů. U nízkého krevního tlaku může zvýšení příjmu soli, udržení hydratace a nošení kompresního prádla pomoci zvládnout příznaky.
Závěr
Nízký krevní tlak a bolesti kloubů jsou často vzájemně propojené příznaky způsobené specifickými zdravotními stavy. Pro efektivní zvládnutí těchto příznaků je nezbytná správná diagnóza a cílená léčba. Pokud pociťujete současně nízký krevní tlak a bolesti kloubů, poraďte se se zdravotnickým pracovníkem, který vám poskytne důkladné posouzení a individuální léčebný plán.
