Callum Lea se dozvěděl, že má HIV, bylo mu 19 let.
Nedávno se přestěhoval z anglického Cheshire do Cardiffu ve Walesu, aby mohl studovat na univerzitě.
“Byl jsem v Cardiffu necelý rok a měl jsem pocit, že jsem téměř selhal v první překážce,” řekl Callum Healthline. “Začínal jsem svůj dospělý život a začínal jsem se vydávat do světa, a pak mě to zasáhlo.” V té době jsem o HIV vlastně nic nevěděl. Slovo ‚HIV‘ mi prostě znělo jako rozsudek smrti.“
Nyní, téměř o 10 let později, Callum prosperuje. Při studiu na poradce pracuje jako lékařský sekretář pro Národní zdravotní službu.
“V posledních několika letech jsem přehodnotil svůj život a začal jsem se ptát: Co ještě mohu udělat?” řekl. „Protože po dlouhou dobu bylo mým cílem dostat se do konce týdne. Dívat se dál bylo zdrcující.
“Ale teď mám cíle.” Mám věci, kterých chci dosáhnout. A není důvod, proč bych tyhle věci nemohl dělat.”
Vypořádat se se stigmatem HIV a homofobií
Stejně jako mnoho lidí s HIV, Callum užívá antiretrovirové léky, které snížily virus na nedetekovatelné hladiny v jeho těle. Bere pilulku jednou denně a chodí na pravidelné kontroly, aby zajistil, že virus zůstane nezjistitelný.
Když je HIV nezjistitelný, je nepřenosný. Nemůže se přenášet z jedné osoby na druhou prostřednictvím sexuálního kontaktu. Snížení HIV na nedetekovatelné úrovně také chrání před život ohrožujícími komplikacemi, což umožňuje lidem, kteří se léčí na HIV, vést dlouhý a zdravý život.
“Myslím, že lidé stále mají mylnou představu, že je to ‘nemoc gayů’.” A víte, když se to stane rovnému člověku, ‚je mi jich líto‘, ale pokud se to stane gayovi, ‚no, měli to vědět lépe‘.“
— Callum Lea
I přes tyto pokroky v léčbě vědci zjistili, že získání diagnózy HIV je často traumatizující. Mnoho lidí s HIV se potýká se stigmatem, které může negativně ovlivnit jejich pocit sebe sama a pohodu. Stigma související s HIV může lidem také ztížit sdělování jejich stavu HIV přátelům, rodinným příslušníkům a dalším členům komunity.
Pro queer muže, jako je Callum, může být toto stigma umocněno homofobií.
„Už od malička jsem měl hodně negativní pozornosti. Už mě někdo skočil, byl jsem napaden, zákazníci se ke mně chovali opravdu hrubě a neuctivě,“ řekl Callum Healthline. “Takže pro mě to bylo jako jednou kousnuté, dvakrát plaché.” Měl jsem takové povědomí, že kdybych byl o HIV veřejně informován, mohlo by přijít mnohem více negativní pozornosti.
„Myslím, že lidé stále mají mylnou představu, že jde o ‚nemoc gayů‘,“ pokračoval. “A víte, když se to stane rovnému člověku, ‘je mi jich líto’, ale když se to stane gayovi, ‘No, měli to vědět lépe’.”
Strach z prozrazení svého HIV statusu
Callum se rozhodl neprozradit svůj HIV status většině svých přátel a členů rodiny roky po diagnóze. Pro Healthline řekl, že nezná nikoho, kdo by žil s HIV a přitom „plně přijal sám sebe a prospíval v životě“, což ztěžovalo představu o pozitivní budoucnosti pro sebe nebo o ní mluvit s ostatními.
Odešel z univerzity, cítil se ohromen a izolovaný. Získal práci v maloobchodě jako maskér a žil od výplaty k výplatě, vydělával si peníze na nájem a hledal nějaký pocit normálnosti.
Nerad se pouštěl do vztahu. A když to nakonec udělal, bylo pro něj těžké obhajovat se.
“Dostal jsem se do toho vztahu a ztratil jsem se ještě víc, myslím kvůli tomu, jak jsem se cítil,” řekl. „Měl jsem pocit, že mám hodně zavazadel. Necítil jsem se hoden, a tak bych přijal naprosté minimum. Nerespektoval jsem sám sebe natolik, abych držel své hranice a skutečně si stál za svou hodnotou. Opravdu jsem si sáhl na dno.”
Když tento vztah skončil, pandemie COVID-19 byla v plném proudu. Callum se odstěhoval sám a zjistil, že vede poklidný život, jen máloco ho rozptyluje od smutku a strachu, se kterými žil.
“Bylo to poprvé, co jsem byl v naprostém tichu, a to bylo to nejděsivější,” vzpomínal. “Myslím, že jsem byl vždycky tak zaneprázdněný a zaneprázdněný, takže jsem nemusel myslet na spoustu věcí,” vzpomínal.
„Měl jsem takový strach z toho, že lidé vědí a co si mohou myslet – z toho, co by s mým životem mohlo způsobit, že jsem skutečně vlastnil můj HIV status. Ale ve skutečnosti jsem ve skutečnosti vůbec nežil.”
“Mluvit s jinými HIV pozitivními lidmi, slyšet jejich příběhy a pochopit význam nezjistitelného = nepřenosného mi pomohlo vidět světlo na konci tunelu, což bylo nesmírně povzbuzující na mé cestě k sebepřijetí.”
— Callum Lea
Získání pomoci a podpory
Callum si uvědomil, že musí udělat změnu. Jeho lékaři na něj naléhali, aby požádal o podporu od Terrence Higgins Trust (THT), charitativní organizace, která poskytuje služby v oblasti HIV a sexuálního zdraví po celém Spojeném království. Konečně se cítil připraven přijmout nabízenou pomoc.
„Začal jsem dostávat terapii přes THT a byla to ta nejlepší věc, kterou jsem kdy udělal. Opravdu mi to změnilo život,“ řekl Callum. „Poradenství mi poskytlo bezpečný prostor k tomu, abych se vypořádal se svým vlastním sebestigmatem a našel své přijetí [HIV] status, s podporou někoho, kdo se specializoval na běžné boje, kterým čelí lidé žijící s HIV.“
Upřímně mluvit o svých zkušenostech a obavách bylo podle něj důležitým krokem k převzetí kontroly nad jeho životem. Účastnil se také skupinové terapie a dalších podpůrných služeb, které mu umožnily slyšet od ostatních lidí s HIV.
Bylo to poprvé po letech, kdy se cítil „normálně“.
Pomohlo mu to také rozpoznat velký potenciál, který život s HIV může mít.
„Mluvit s jinými HIV pozitivními lidmi, slyšet jejich příběhy a pochopit význam nezjistitelného = nepřenosného mi pomohlo vidět světlo na konci tunelu, což bylo extrémně povzbuzující na mé cestě k sebepřijetí,“ řekl Healthline.
„Mohl jsem slyšet příběhy jiných lidí. Například jejich příběhy o randění a to, že někteří lidé byli ženatí a někteří lidé měli děti. To bylo něco, co jsem pro sebe úplně odepsal, a tak jsem se dostal do prostoru, kde by o tom lidé mohli říct něco pozitivního? Bylo to ohromující.”
Rozhodl se odhalit svůj HIV status
Jak Callumovo sebepřijetí rostlo, cítil se připravený sdílet svůj příběh s ostatními lidmi a odhalit svůj HIV status přátelům a členům rodiny. Uznal, že ne každý může bezpečně odhalit svůj HIV status, ale pro něj to bylo zdrojem úlevy.
“Naštěstí pro mě, zveřejnění mého stavu učinilo moje pouta s mými přáteli a rodinou mnohem silnější,” řekl. „Když jsem veřejně vystoupil, byla zvednuta obrovská váha. Konečně jsem mohl lidem ukázat své pravé já, nedostatky a tak dále. Konečně jsem si mohl znovu pustit lidi k sobě.
„Také to otevřelo rozhovor o HIV. Podařilo se mi vzdělávat lidi ve svém širším okruhu a komunitě o HIV. Dalo to lidem vědět, že pokud sami bojovali nebo znali někoho, kdo byl, že mají někoho, na koho se mohou obrátit o podporu.“
Vyrovnání se s jeho HIV statusem otevřelo zcela nový svět možností, řekl Callum. Dalo mu to pocit svobody více riskovat v životě a méně se starat o selhání.
Opustil práci v maloobchodě, aby si našel práci ve zdravotnictví. Vrátil se do školy, inspirován vlastními zkušenostmi s terapií, aby se stal poradcem. Pořídil si také vlastní byt, což mu zajistilo pocit větší nezávislosti a bezpečí.
„Když žijete tak dlouho ve strachu, zdá se, že už vás ty maličkosti netrápí jako dřív. Rizika se již nezdají být tak velkým rizikem. Máš před sebou jeden život a já jsem strávil příliš dlouho tím, než jsem ten svůj žil,“ řekl.
“Teď jsou moje priority jiné.” Mojí prioritou jsem já. Už nechci přežívat, chci prosperovat. Chci žít. Budoucnost je jasná a pracuji každý den, abych se o to ujistil.
“Také jsem si udělal čas znovu otevřít své srdce,” pokračoval. “S úplnou transparentností ohledně mého postavení, velkou trpělivostí na jejich straně a spoustou otevřené komunikace mi to umožnilo cítit se ve vztahu rovnocenně a bezpečně.”
„Cesta k sebepřijetí“
Callum uznává, že lidé s HIV mají různé životní zkušenosti, a doufá, že sdílení jeho vlastního příběhu pomůže ostatním na jejich cestě k sebepřijetí.
Povzbuzuje lidi s HIV, aby přijali poradenství a podporu, která je k dispozici. Povzbuzuje blízké lidí s HIV, aby nabídli podporu a zároveň měli trpělivost s problémy, kterým mohou někteří čelit, když ji přijmou.
“Nabídněte svou podporu, ale dovolte osobě, aby využila vlastní autonomii k přijetí pomoci.” Tolik kontroly nad vaším životem je odebráno, když jste diagnostikováni [with HIV]a je důležité, aby měl někdo kontrolu nad tím, komu říká a jak postupuje vpřed,“ řekl.
„Vždy jsem měla podpůrnou síť a úžasné sestry a lékaře, ale musela jsem se smířit s tím, jak a kdy mohu přijmout nabízenou podporu. Přijmout pomoc a myslet si, že pomoc potřebujete, může způsobit, že se lidé budou cítit velmi zranitelní, ale dovolit si být zranitelný je jedna z nejsilnějších věcí, kterou pro sebe můžete udělat.“
Callum Lea je 28letá maskérka, lékařská sekretářka a školící poradkyně, která žije v Cardiffu ve Walesu ve Velké Británii. S HIV žije 9 let. Jako obhájce pacientů se podělil o svůj příběh prostřednictvím různých médií a také prostřednictvím série videí a zdrojů Terrence Higgins Trust „My HIV Doesn’t Define Me“. Doufá, že sdílením svých zkušeností s HIV pomůže ostatním lidem žijícím s HIV, aby se cítili méně sami a vyrovnali se se svými diagnózami.
