:max_bytes(150000):strip_icc()/GettyImages-1435135105-c6b78d991a3742d19cb8a86966df6db1.jpg "Bolest končetin bez horečky: Příčiny a léčba")
Nejčastěji to na mě přišlo v noci, poté, co byla moje holčička v posteli. Stalo se to poté, co byl můj počítač vypnut, poté, co byla moje práce odložena a světla byla zhasnuta.
Tehdy nejtvrději zasáhly dusivé vlny smutku a osamělosti, přicházely na mě znovu a znovu a hrozily, že mě strhnou a utopí ve vlastních slzách.
Předtím jsem měl deprese. Ale v mém dospělém životě to byl určitě ten nejneúnavnější zápas, který jsem zažil.
Samozřejmě jsem věděl, proč jsem v depresi. Život se stal těžkým, matoucím a děsivým. Přítel si vzal život a všechno ostatní se odtamtud stočilo dolů.
Zdálo se, že všechny mé vztahy se rozpadly. Staré rány s mou rodinou vyplouvaly na povrch. Někdo, komu jsem věřil, že mě nikdy neopustí, prostě zmizel. A všechno se to na mě nahromadilo jako tato váha, kterou jsem už nemohl unést.
Nebýt mé dcery, která přede mnou stála na souši a vlny hrozily, že mě strhnou dolů, upřímně si nejsem jistý, že bych to přežil.
Nepřežít však nepřicházelo v úvahu. Jako svobodná matka jsem neměla ten luxus, abych se rozpadla. Neměl jsem možnost zlomit.
Prosadila jsem deprese u své dcery
Vím, že proto mě deprese nejvíc zasáhla v noci.
Během dne jsem měl někoho, kdo na mě zcela spoléhal. Nečekal žádný jiný rodič, který by mě mohl převzít, když jsem se snažil překonat svůj smutek. Nebyl nikdo jiný, kdo by mě označil, kdybych měl špatný den.
Byla tu jen malá holčička, kterou miluji víc než cokoli jiného nebo kohokoli jiného na tomto světě, a spoléhala na to, že to udržím pohromadě.
Tak jsem udělal maximum. Každý den byla bitva. Měl jsem omezenou energii pro kohokoli jiného. Ale kvůli ní jsem vytlačil na povrch každou unci své síly.
Nevěřím, že jsem v těch měsících byla nejlepší máma. Rozhodně jsem nebyla mámou, kterou si zasloužila. Ale den za dnem jsem se donutil vstát z postele.
Slezl jsem na podlahu a hrál si s ní. Vzal jsem nás na dobrodružství máma-dcera. Probojoval jsem se mlhou, abych se znovu a znovu ukázal. To vše jsem pro ni udělal.
V některých ohledech si myslím, že svobodná matka mě možná zachránila před temnotou.
Její malé světýlko zářilo každým dnem jasněji a jasněji a připomínalo mi, proč je tak důležité bojovat s bolestí, kterou jsem cítil.
Každý den to byl boj. Ať není pochyb: došlo k boji.
Musel jsem se nutit zpátky do pravidelné terapie, i když mi najít hodiny, abych to udělal, bylo nemožné. Každý den jsem se sebou vedl boj o to, abych se dostal na běžící pás, jediná věc, která mi navždy dokázala vyčistit mysl – i když jediné, co jsem chtěl, bylo schovat se pod prostěradlo. Byl to vyčerpávající úkol oslovit přátele, přiznat, jak hluboko jsem klesl, a pomalu znovu vybudovat podpůrný systém, který jsem nechtěně zdemoloval ve svém oparu.
Tohle je síla
Byly tam dětské krůčky a bylo to těžké. V mnoha ohledech to bylo těžší, protože jsem byla máma.
Čas na péči o sebe se zdál ještě omezenější než předtím. Ale také mi v hlavě šeptal ten hlas, který mi připomínal, že tahle malá holčička, kterou jsem tak požehnána, že si říkám svou, se mnou počítala.
Ten hlas nebyl vždy laskavý. Byly chvíle, kdy jsem měl obličej nasáklý slzami a podíval jsem se do zrcadla, jen abych slyšel ten hlas, jak říká: „To není síla. Tohle není žena, kterou chceš, aby tvoje dcera viděla.“
Logicky jsem věděl, že ten hlas je špatný. Věděla jsem, že i ty nejlepší matky se někdy rozpadnou a že je v pořádku, když naše děti vidí, jak bojujeme.
Ve svém srdci jsem však chtěl být jen lepší.
Chtěla jsem být pro svou dceru lepší, protože svobodné maminky nemají ten luxus lámat se. Ten hlas v mé hlavě mi vždy rychle připomněl, jak hluboce jsem selhával ve své roli pokaždé, když jsem dovolil, aby ty slzy tekly. Aby bylo jasno: Strávil jsem spoustu času v terapii mluvením jen o tom hlase.
Sečteno a podtrženo
Život je těžký. Kdybyste se mě zeptali před rokem, řekl bych vám, že jsem na to přišel. Řekl bych vám, že kousky mého života se spojily jako kousky puzzle a že všechno bylo tak idylické, jak jsem si dokázal představit.
Ale nejsem dokonalý. nikdy nebudu. Zažil jsem úzkosti a deprese. Rozpadnu se, když jde do tuhého.
Naštěstí mám také schopnost se z těch pastí vymanit. Už jsem to dělal. Vím, že když mě to znovu zatáhne, udělám to znovu.
Vytáhnu se pro svou dceru – pro nás oba. Udělám to pro naši rodinu. Sečteno a podtrženo: Jsem svobodná matka a nemám ten luxus, abych se zlomil.
Leah Campbell je spisovatelka a redaktorka žijící v Anchorage na Aljašce. Po náhodné sérii událostí, které vedly k adopci její dcery, je svobodnou matkou. Leah je také autorkou knihy „Svobodná neplodná žena“ a rozsáhle psal o tématech neplodnosti, adopce a rodičovství. S Leah se můžete spojit přes Facebook, její webová stránka, a Cvrlikání.
