Zkoušel jsem baňkování a takhle to bylo

Je to léčení nebo mučení?

Předchozí metoda mučení mého akupunkturistu mi vždycky šla za uši. Říkám vám, že kolem vašeho ucha jsou určité body, které vám pošlou chvění po celé páteři, když do nich někdo vloží jehlu. Když mi šla pro uši nebo prsty u nohou, vždycky jsem věděl, že musím zhluboka dýchat, abych nesskočil ze stolu.

Ale přísahala, že mám uši spojené s vaječníky, takže jsem ji pokaždé nechal nalepit.

Tento den byl ale jiný. Poté, co jsem chvíli pracoval na uších, prstech na nohou a očních víčkách (ano, víčka), mi můj akupunkturista řekl, abych se převrátil na břicho. „Zkusíme tě pohladit,“ oznámila.

Když jsem nevěděl, o čem mluví, musel jsem okamžitě potlačit smích. (Mýlím se, nebo je na tom jen něco, co zní trochu špinavě?)

Začala vytahovat nějaké masážní oleje a další dobroty. Vlastně jsem se vzrušil. Na minutu jsem si myslel, že se chystám na vážnou masáž, takovou, jakou žije dívka, která je v neustálém stavu bolesti. Když mi začala kapat oleje na záda a vtírat je, byl jsem si jistý, že to bude moje zatím nejlepší schůzka.

Pak jsem ji slyšel říkat: „Dobře, to by mohlo trochu bolet.“ O několik sekund později jsem cítil, jak je ze mě vysáván život.

Kéž bych si dělal srandu, ale nedělám to. Položila mi na záda šálek a já jsem okamžitě cítil, jak se do něj snaží vsát každý centimetr kůže, který jsem měl. Znáte to, když jste dítě a přisáváte si šálek k ústům a ono to tam tak nějak saje? Jo, nic takového nebylo.

Opravdu a opravdu mi to vyrazilo dech.

Když jsem se vzpamatoval se čtyřmi šálky, nakonec jsem se jí zeptal, jak je sakra přiměla, aby je tak pevně přitáhla. Zasmála se a odpověděla: „Oheň.“

Sbohem, napětí

Takže v podstatě, aniž bych si to uvědomoval, mi nad zády svítily sirky. Později jsem se dozvěděl, že je používala k vysávání veškerého kyslíku z kelímků, než mi je rychle položila na záda. Nedostatek kyslíku pak způsobil utěsnění.

Alespoň si myslím, že to tak fungovalo. Upřímně jsem nemohl věnovat dostatečnou pozornost tomu, abych na to přišel. Moje životní síla byla vyčerpána – kvůli tomu je těžké se soustředit.

Celé utrpení netrvalo déle než pět minut. A jakmile jsem si zvykl na šok z každého položení kelímku, uvědomil jsem si, že to není tak hrozné. Nebylo to ani bolestivé, opravdu. Nevím, jak to vysvětlit. Byl to jen velmi zvláštní, intenzivní pocit.

Ale můžu s jistotou říct, že když ze mě ty šálky stáhla, všechno napětí, které se v mých zádech hromadilo měsíce, bylo pryč.

Úplně pryč.

A vzpomněl jsem si, proč jsem svého akupunkturistu tak miloval.

Znovu mě potřela olejíčky a řekla mi, abych se nesprchoval až do rána. Také mi poradila, abych si kryl záda, řekla něco o tom, že všechny mé póry jsou otevřené a potřebují ochranu. Voněl jsem jako továrna na eukalypty a věděl jsem, že v příštích 24 hodinách budu muset umýt všechno, čeho se dotknu. Ale bylo mi to jedno.

Moje záda se cítila úžasně!

Pak jsem vstal a viděl to v zrcadle.

I když jsem cítil intenzitu těch šálků, nikdy jsem nečekal, že uvidím dvě řady hickies, které se mi už tvořily na zádech. Velmi rychle jsem si uvědomil, že v dohledné době nebudu nosit šaty bez zad, i když Jennifer Aniston dávám hlavní rekvizity za to, že je dostatečně sebevědomá, aby mohla chodit po červeném koberci se stopami na zádech.

Jak jsem se stal baňkovým konvertitem

Celé dny po mé mučivé schůzce mě bolelo. Ale byla to dobrá rána. Takový, jaký získáte po intenzivním tréninku nebo masáži.

A tak jsem byl konvertita. Během několika příštích let jsem nechal svého akupunkturistu, aby mě několikrát popíchl. Stále nemohu říci, zda to mělo nebo nemělo vliv na můj celkový zdravotní stav (cykly IVF selhaly a až po agresivní operaci u jednoho z nejlepších specialistů na endometriózu v zemi jsem skutečně našla úlevu). Ale mohu říci, že baňkování a akupunktura byly oba velké faktory, které mi pomohly udržet si určité zdání zdraví a kondice během let, kdy jsem bojoval s chronickým onemocněním.

Možná mě nevyléčily, ale tato léčba mi pomohla zvládnout mé příznaky a cítit se v péči proaktivní.

Navíc ty známky pro mě byly jako čestné odznaky. Byly fyzickým důkazem toho, že dělám vše, co je v mých silách, abych se měl dobře.

A minimálně v tom bylo v čem najít sílu.