Během mého života bylo mnoho mých vzpomínek nevýrazných. Měl jsem velmi normální dětství ve středostavovské rodině. Můj život nebyl nikdy opravdu bláznivý, dokud jsem nepotkal Brittany, diabetičku 1. typu.
Teď už vím, že to „bláznivé“ zní drsně, ale taková tato nemoc je. Bojuje s vámi zuby nehty a snaží se zlomit vašeho ducha. Myslíte si, že to máte všechno pod kontrolou, a během 5 minut se pokoušíte někoho přivést zpět k vědomí. Asi jsem si jako malý kluk nepředstavoval, že budu jezdit na kole po svém okolí, že žena, do které se zamiluji, bude mít takovou bitvu na dosah ruky.
Potkali jsme se v roce 2009, kdy jsem měl jedinou představu o cukrovce, co jsem viděl v televizi. Že „s dietou a cvičením přestanete užívat inzulín na cukrovku.“ Takže když jsem potkal Brittany, nemyslel jsem si, že je to tak špatná nemoc.
Chodili jsme spolu asi čtyři měsíce a pak jsme se k sobě přestěhovali. Tehdy mě realita diabetu 1. typu kopla do tváře. Cukrovka mi změnila život. A to nám oběma přidalo tolik komplikací, že ty dva roky, co jsme spolu žili nepojištěni a jaksi vyhození z hnízda, jsou nejživějšími vzpomínkami na můj život.
„Její nemoc je zvládnutelná,“ vzpomínám si, jak nám řekl endokrinolog. Se správným řízením a zásobami můžete mít normální život. Opravdu, jediný problém, který vám neřeknou, je, že „zvládnutý život“ má vysokou cenu. Takže tam se můj život opravdu stal těžkým. Nejen, že jsme se potřebovali ujistit, že je na stole jídlo a platí nájem, ale také jsme se teď museli ujistit, že máme na měsíc dostatek inzulinu a testovacích zásob. Takže netřeba říkat, že naše dvě práce s minimální mzdou to nesnižovaly.
V té době jsem vlastnil pick-up, takže jsem po práci jezdil do všech bytových komplexů ve městě. Kdykoli je někdo vystěhován, má možnost vzít si, co chce, a to, co zanechá, dá popelnici. Začal jsem tedy chytat zbytky nábytku a začal jsem je nabízet a prodávat online. (Dokonce bych doručil za malý poplatek 20 $.) To pro nás nebylo shrábnutí peněz. Nicméně koupila lahvičku inzulínu a možná 50 testovacích proužků, kdybychom měli dobrý prodej. Tohle není můj nejpyšnější okamžik v životě – jen to zaplatilo účty.
Dostali jsme se tak daleko za nájem, že jsme byli vystěhováni z našeho bytu. Bylo to buď místo k životu, nebo život Bretaně, a my jsme si vybrali to druhé. Naštěstí moji rodiče koupili přívěs v malém karavanu pro důchodce a mohli jsme se tam nastěhovat.
Během našeho pobytu v bytovém komplexu získala Brittany vzdělání v lékařské asistenci a já jsem se začal učit jako pokladač koberců pro svého otce. Takže když jsme se nastěhovali do přívěsu, naše práce byla lépe placená a naše nájemné bylo sníženo. Už jsem nemusel shánět nábytek. Stále nepojištěni jsme však s Brittany utratili velké kusy své výplaty, abychom si mohli dovolit základy cukrovky: dva typy inzulínu, glukometr, testovací proužky a injekční stříkačky. Přestože Bretaň již nepřidělovala zásoby, neustálý boj s cukrovkou byl stále kolem.
Jednoho rána, kolem páté hodiny ranní, mi zavolali. Na druhém konci telefonu byl neznámý hlas, který mi říkal, že Brittany odcházela z posilovny, když ztichla a zacouvala s mým autem do lesa. Takže jsme tu byli, trochu více finančně založení, a tahle parchantská nemoc stále rostla.
Musel jsem udělat víc, abych pomohl s touto nemocí, a tak jsem se přihlásil k americkému námořnictvu. Nyní jsme byli dobře pojištěni pomocí kontinuálních monitorů glukózy, inzulínových pump a placené lékařské péče. Stále se na ty časy ve svém životě dívám jako na lekci a dnes se často přistihnu, jak si říkám, jak to byly naprosto banány. Také mě opravdu bodne do boku, když pomyslím na to, kolik dalších dětí tím prochází a zda musíte být bohatí, abyste mohli žít slušný život s diabetem 1. typu.
Brittany, matka mých tří dětí a moje milující manželka v těchto dnech, založila blog pro ostatní s diabetem 1. typu, aby věděli, že nejsou sami. Dokonce zahájila proces vytvoření neziskové organizace, která má pomáhat dětem, které nejsou pojištěny, získat ten nejlepší možný život. Nedokázal jsem si představit, v jakou ženu se vyvine, ale jsem si jistý, že jsem si prošel všemi problémy, jak jsem ji držel nad vodou, abych dostal šanci užít si osobu, kterou se stala. Cukrovka mi určitě změnila život a do této chvíle to byla nějaká bitva. Ale jsem rád, že je to cesta, kterou jsem si zvolil.
Mitchell Jacobs je narukován k námořnictvu a je ženatý s Brittany Gillelandovou, která žije s diabetem 1. typu již více než 14 let. Spolu mají tři děti. Brittany v současné době bloguje na thediabeticjourney.com a zvyšuje povědomí o diabetu 1. typu na sociálních sítích. Brittany doufá, že když se podělí o svůj příběh, ostatní se mohou cítit zmocněni to udělat také: Bez ohledu na to, kde jsme na této cestě, jsme na tom všichni společně. Sledujte Brittany a její příběh na Facebooku.
