„Víš co, Jarede? Odpověď na vaši otázku je ne. Nemám vůbec žádné ‚t*ts‘.“
Je dobře známo, že online seznamování může způsobit šokující špatné chování – lidé ve vztazích předstírají, že jsou svobodní, podvodníci hledající peníze, spousty vašich zahradních variet.
V červenci se 26letá Krista Dunzy, která přežila rakovinu prsu, hned v prvních slovech setkala s neúctou a misogynií z potenciálního „zápasu“.
Chlap jménem Jared se rozhodl, že jeho úvodní věta k Dunzymu bude: „Máš velký prdel?“
Dunzy, která loni podstoupila dvojitou mastektomii jako součást své léčby rakoviny, se rozhodla, že to nenechá být, aniž by Jareda uvedla na pravou míru a pokusila se vytvořit poučný moment.
„Víš co, Jarede?“ odpověděla. „Odpověď na vaši otázku je ne. Nemám vůbec žádná ‚prsa‘.“ Odhalila svou anamnézu rakoviny a vysvětlila své způsoby léčby – kromě operace 16 kol chemoterapie a měsíční ozařování.
„Právě teď mám v hrudníku expandéry tkáně,“ řekla o své probíhající rekonstrukci po mastektomii, „které budou vyměněny za implantáty. Máš vůbec ponětí, jaké to pro mě bylo číst tu zprávu od tebe?“
„Prosím, přemýšlej o věcech, než je řekneš,“ naléhala na něj. „Doufám, že pokud máte dceru, nikdy nedostane takové zprávy.“
Bohužel se Jared rozhodl ignorovat nabízené lekce a místo toho zdvojnásobit.
Dunzy nazval „idiotem“ a „bláznem“, tvrdil, že si její zprávu nepřečetl, radil jí, aby se „přestala chovat jako feministka“ a dodal: „Vytvářím si svá vlastní pravidla“ – něco, co na druhou stranu zjevně nechtěl, aby si na to Dunzy nárokovala své právo.
V tuto chvíli toho měl Dunzy dost. Udělala screenshot výměny za veřejný příspěvek na Facebooku, povzbuzovala ostatní, aby jej sdíleli, a vytvořila hashtag #dontdatejared.
Její příspěvek se stal virálním a byl sdílen více než 2000krát.
„Někteří lidé mi řekli: ‚To je Tinder. Co jsi čekal?’“ vzpomíná Dunzy. „Odpověď je, že očekávám obyčejnou slušnost.“ Na to byste se neměli nikoho ptát. Všichni bychom se měli k lidem chovat lépe.“
Dodává, že kdyby Jared nabídl svůj úvodní „pozdrav“, ale pak by po její odpovědi ustoupil, i ona by nechala věc být.
„Upřímně řečeno, nebyla to ani jeho úvodní věta, kvůli které jsem to chtěla udělat,“ říká. „Byly to jeho reakce na to, co jsem mu řekl.“ Poté, co jsem odpověděl, mohl celou věc nechat, ale odmítl.“
Když jsme se setkali s Dunzy, abychom diskutovali o jejím čase ve virálním centru pozornosti, objevili jsme mladou ženu, která překonala její roky, s hloubkou, kterou tato „epizoda Jareda“ mohla jen naznačit.
Dunzy je původní Američan — člen Muscogee Creek Nation v Oklahomě. Pracuje v ústředí kmene v Okmulgee v Oklahomě jako recepční v jeho programu Family Violence Prevention. Program pomáhá původním i nerodilým lidem v situacích domácího násilí, zneužívání dětí a sexuálního napadení.
„Sám jsem zažil domácí násilí i sexuální napadení,“ říká Dunzy, „proto je pro mě práce zde o to důležitější. Díky své práci jsem zjistila, že 84,3 % domorodých žen zažije během svého života násilí vůči nim. . . to je situace, kterou musíme absolutně změnit.“
Ačkoli byla testována negativně na známé genetické mutace, které zvyšují riziko rakoviny prsu, Dunzy má tuto nemoc v rodinné anamnéze. Její matka prošla před několika lety léčbou rakoviny prsu a její blízký bratranec na tuto nemoc zemřel.
„Zemřela rok a jeden den předtím, než mi byla diagnostikována,“ říká Dunzy.
Diagnóza její matky podnítila Dunzy k zásadním změnám ve svém životě. Když se to její matce dozvěděla, žila s partnerem rok a půl, ale vztah byl násilnický.
„Moje matka byla diagnostikována a během týdne nebo dvou jsem se odstěhoval,“ vzpomíná Dunzy. „Uvědomil jsem si, že to dlužím své matce. Potřeboval jsem si stát za svým, jak mě to naučila.“
Vzhledem k rodinné anamnéze jí lékaři Dunzy doporučili, aby si pravidelně dělala samovyšetření prsou. Jeden z nich vedl k objevu rakoviny v jejím pravém prsu.
„Jednou noc jsem ležela v posteli a cítila jsem, že to musím udělat, musím to zkontrolovat,“ říká. „A našel jsem hrudku.“
V té době jí bylo pouhých 25 let a pochopitelně hned nepředpokládala, že má rakovinu.
„Čekala jsem týdny, než s tím něco udělám,“ říká. „Racionalizoval jsem, věděl jsem, že to mohou být jiné věci.“ Ale pak jsem to řekl mámě a ta mi velmi jasně řekla – v podstatě mi nařídila – abych nečekala, až to zkontrolují.
Jakmile Dunzy dala kola do pohybu, věci se daly rychle do pohybu: mezi její schůzkou se svým praktickým lékařem ohledně bulky a diagnózou rakoviny prsu v březnu 2018 uplynulo pouhých 5 dní.
Poté však nastala určitá doba čekání, když Dunzy a její lékaři sledovali diagnostické detaily.
„Nejhorší na tom bylo, že jsem neznala svou patologii a fázi,“ vzpomíná. „Čekal jsem týden, než jsem to slyšel.“
Po dalších skenech a testech jí lékaři řekli, že rakovina je ve 2. stádiu a je pozitivní na estrogenové receptory („napájené“ estrogenem, což by ovlivnilo doporučení léčby, která Dunzy dostane).
Jakmile začala s chemoterapií, Dunzy zjistila, že její myšlenky často putují k její milované sestřenici, jejíž život zkrátila rakovina prsu.
„Cítila jsem se s ní velmi spojená, blíž k ní,“ vzpomíná. „Přemýšlel jsem o tom, čím si prošla. Byla to svým způsobem velmi hluboká a duchovní doba. Zmizely povrchní věci. Viděl jsem sám sebe v naprostém minimu, s tolika svlečeným – žádné vlasy, žádné řasy ani obočí.
„A pak jsem si dokázal říct: ‚Postav se rovně – uvnitř jsi pořád ty.“
Jak už to v případě zdravotní krize bývá, některá Dunzyina přátelství se tváří v tvář jejímu utrpení upevnila, zatímco jiná se rozpadla.
„Rakovina mi přinesla spoustu sebereflexe,“ říká, „a perspektiva se získává zkušenostmi. Někteří lidé byli skvělí na každém kroku. Ostatní se s tím opravdu nedokázali vypořádat.“
Bez ohledu na to, jak kdokoli jiný zareagoval, Dunzyin vztah k ní samotné byl její zkušeností velmi posílen. „Poznám se lépe, než se někteří lidé poznají v jakémkoli věku,“ říká.
Pokud jde o budoucnost, Dunzyho cíle jsou pro ni a její komunitu.
Po střední škole si dala pauzu ve formálním vzdělávání, ale ráda by v něm pokračovala. „Chci se vrátit do školy a pokračovat v práci pro svůj kmen,“ říká. „Chci pomáhat jiným ženám. Chci své znalosti a empatii využít k pomoci druhým.“
I co se týče randění, dívá se dopředu – ale už nikdy se kvůli vztahu nesloží.
A pro Dunzy to znamená nejen postavit se „Jaredům“ světa, ale přijít z místa sebelásky, bez ohledu na to, jak ji ostatní přijmou.
„Mým cílem je být bez omluvy mnou,“ říká. „Podle toho bych si rád vzal někoho, kdo je můj nejlepší přítel, a měl bych rodinu. Ale nejdřív si chci víc přijít na kloub.“
Když traumata, která prožila, hrozí, že zastíní její současnost i budoucnost, Dunzy se jim pokusí vyjít vstříc.
„Mám strach z randění kvůli zkušenostem z mé minulosti,“ říká. „Ale také ve všem nacházím radost a krásu, částečně díky všem svým zkušenostem.“
A po tom všem, co vydržela, prosvítá její odolnost.
„Mám k sobě úctu,“ dodává, „dokonce [when] někdo jiný ne.“
Pamela Rafalow Grossman žije a píše v Brooklynu v New Yorku. Její práce byla publikována v „Village Voice“, Salon.com, „Ms.“ magazín, Time.com, Self.com a další prodejny. Je 11letá, která přežila rakovinu prsu a je aktivní v organizacích na podporu pacientů.
