Už jste někdy „slyšeli“ sami sebe mluvit ve své hlavě? Pokud ano, pak jste zažili běžný jev zvaný vnitřní monolog.
Také označovaný jako „vnitřní dialog“, „hlas ve vaší hlavě“ nebo „vnitřní hlas“, váš vnitřní monolog je výsledkem určitých mozkových mechanismů, které způsobují, že se „slyšíte“ ve své hlavě mluvit, aniž byste skutečně mluvili a tvořící zvuky.
I když je vnitřní monolog běžným jevem, ne každý ho zažívá. Je toho ještě hodně, co výzkumníci musí odhalit o tom, proč někteří lidé často „slyší“ vnitřní hlas a co to znamená.
Čtěte dále a dozvíte se, co bylo o tomto psychologickém fenoménu doposud objeveno.
Má ho každý?
Předpokládá se, že schopnost vnitřního monologu se vyvine během dětství v tom, čemu se říká „soukromá řeč“.
Jak děti získávají jazykové dovednosti, současně se také učí, jak se zapojit do interního komentáře, když pracují samostatně nebo se střídají během činnosti. Vnitřní hlasy z dětství mohou také přijít v podobě imaginárních přátel.
V dospělosti tento stejný typ vnitřní řeči nadále podporuje pracovní paměť spolu s dalšími typy kognitivních procesů. Předpokládá se, že vnitřní monolog vám pomůže dokončit každodenní úkoly, jako je vaše práce.
Přesto ne každý zažívá vnitřní hlas. Můžete mít vnitřní myšlenky, ale to nepředstavuje stejný typ vnitřní řeči, kde můžete „slyšet“ svůj vlastní hlas, jak je vyjadřuje.
Je také možné mít vnitřní hlas a vnitřní myšlenky, kde je v intervalech prožíváte.
Proč to máme?
Předpokládá se, že vnitřní monolog je částečně řízen následným výbojem, typem mozkového signálu. Pomáhá vám rozlišovat mezi různými typy smyslových zážitků, jako jsou ty, které jsou vytvořeny interně nebo externě.
I když nutně neslyšíte vnitřní hlas, každý zažívá do určité míry následný výtok. Je to zvláště důležité pro váš sluchový systém ve způsobu, jakým zpracováváte řeč.
Důsledek výboje pomáhá vysvětlit, proč váš vlastní hlas zní jedním způsobem, když mluvíte nahlas, ale může znít jinak na nahrávce nebo jiným lidem.
Vnitřní monolog vám může pomoci slyšet svůj vlastní hlas a zároveň rušit jiné vnější podněty. Může vám také pomoci uspořádat si myšlenky v době, kdy nemůžete mluvit nahlas.
Můžete si klást otázky a pracovat na odpovědích jako na způsob řešení problémů.
Sluchové halucinace
Slyšet svůj vlastní vnitřní hlas není samo o sobě škodlivé. Ale některé formy vnitřního monologu mohou způsobit sluchové halucinace, kdy můžete věřit, že slyšíte hlasy, které tam ve skutečnosti nejsou.
Sluchové halucinace jsou někdy spojeny s určitými stavy duševního zdraví, jako je schizofrenie, stejně jako neurologické stavy, jako je Parkinsonova choroba.
Váš vnitřní hlas může mít také negativní účinky, pokud zažíváte především pravidelnou sebekritiku. Taková negativní „sebemluva“ může ovlivnit vaši celkovou náladu a sebevědomí.
Příklady vnitřního monologu
- Nejběžnější formou vnitřního monologu je verbální, kdy v podstatě „mluvíte“ sami se sebou. Můžete například mluvit sami se sebou o problémech, které máte na mysli, nebo si možná vytvořit interní seznamy věcí, které byste chtěli dosáhnout.
- Vnitřní řeč může pomoci podpořit pracovní paměť. Můžete také mluvit sami se sebou, když si připravujete projev nebo prezentaci, kde si předem „přehrajete“ to, co se chystáte říct. Dalším příkladem je přehrávání pokynů ve vaší mysli.
- Vnitřní monolog může také přijít ve formě rozhovoru se sebou samým. Můžete si například v mysli přehrávat konverzaci, když se snažíte vyřešit problém.
- Vnitřní hlasy mohou také přijít v podobě písní, které vám uvízly v hlavě. Nebo si můžete v mysli přehrát oblíbený film nebo podcast. Když čtete knihu, můžete „slyšet“ svůj vlastní hlas, který přechází slova.
Jak přejít k méně kritickému vnitřnímu hlasu
Pokud vám bylo řečeno, že jste na sebe příliš tvrdí, můžete zvážit, že se zaměříte na to, co vám říká váš vnitřní hlas. Zatímco občasnou sebekritiku lze čas od času očekávat, důsledně kritický vnitřní hlas není považován za „normální“ nebo zdravý.
V době extrémního stresu se může vyvinout kritický vnitřní hlas. Někdy se také vyskytuje u stavů duševního zdraví, jako je úzkost a deprese.
V takových případech se vaše mysl může zapojit do negativní sebemluvy tím, že kritizuje způsob, jakým pracujete, stýkáte se, účastníte se rodinných kruhů a podobně.
I když zastavit negativní samomluvu není tak jednoduché jako vypnout vypínač, uvědomělé zapojení do pozitivnější samomluvy může pomoci překonat kritické myšlenky.
Můžete si například během dne říkat krátké fráze, jako „Jsem hoden, záleží na mě“ nebo „Dokážu to“. Vyzkoušejte jednu z těchto manter (nebo jednu svou vlastní) pokaždé, když začnete slyšet negativní samomluvu.
Pravidelná meditace může také pomoci zvládnout kritický vnitřní monolog. Praktikující meditace vás může naučit, jak odmítnout negativní myšlenky, které vám neslouží dobře, a zároveň vytvořit větší rovnováhu ve vašich myšlenkových vzorcích.
Pomoci může i to, že si své pocity zapíšete do deníku.
Kdy mluvit s profesionálem
Ve většině případů není vnitřní monolog důvodem k obavám. Pokud však neustále zažíváte kritické sebemyšlenky, můžete zvážit rozhovor s odborníkem na duševní zdraví.
Profesionál v oblasti duševního zdraví může používat techniky, jako je kognitivně behaviorální terapie (CBT), které vám pomohou transformovat negativní myšlenky na pozitivní.
Pokud ale zažijete vnitřní monolog spojený s ubližováním si, vyhledejte ihned pomoc odborníka na duševní zdraví.
Dalším důvodem k obavám mohou být sluchové halucinace. Pokud máte podezření, že vy nebo váš blízký zažíváte tyto typy halucinací, obraťte se na lékaře, aby vám vyhodnotil zdravotní stav.
Zatímco lékař může pravděpodobně předepsat léky, přesná léčba se bude lišit v závislosti na základním stavu způsobujícím sluchové halucinace.
Sečteno a podtrženo
Vnitřní monolog znamená víc než jen přemítání nad svými vlastními myšlenkami. Skládá se z vnitřní řeči, kde můžete „slyšet“ svůj vlastní hlas, který si ve své mysli přehrává fráze a konverzace.
Jde o zcela přirozený jev. Někteří lidé to mohou zažít více než jiní. Je také možné neprožívat vnitřní monolog vůbec.
I když jsou některé formy vnitřní řeči považovány za „normální“ proces, mohou být důvodem k obavám.
To platí zejména v případě, kdy je vaše sebemluva pravidelně překritická nebo pokud zažíváte vnitřní hlasy o tom, že si ubližujete. V takových případech je nejlepší oslovit odborníka na duševní zdraví.
