Něco nefunguje
Na studeném Massachusettském jaru na začátku roku 1999 jsem byl v dalším fotbalovém týmu, který běhal po hřišti nahoru a dolů. Bylo mi 8 let a byl to můj třetí rok v řadě, kdy jsem hrál fotbal. Miloval jsem běhání po hřišti nahoru a dolů. Jediný okamžik, kdy jsem se zastavil, bylo kopnout do míče co nejsilněji.
Jednoho obzvlášť chladného a větrného dne jsem běhal sprinty, když jsem začal kašlat. Nejdřív jsem si myslel, že mám rýmu. Mohl jsem říct, že na tomhle bylo něco jiného. Cítil jsem, jako bych měl v plicích tekutinu. Bez ohledu na to, jak zhluboka jsem se nadechl, nemohl jsem popadnout dech. Než jsem se nadál, nekontrolovatelně jsem sípal.
Není to jednorázová záležitost
Jakmile jsem získal kontrolu, rychle jsem se vrátil na hřiště. Pokrčil jsem rameny a moc jsem nad tím nepřemýšlel. Vítr a chlad však s postupem jarní sezóny nepolevily. Když se podívám zpět, vidím, jak to ovlivnilo mé dýchání. Záchvaty kašle se staly novou normou.
Jednoho dne na fotbalovém tréninku jsem prostě nemohl přestat kašlat. Přestože teplota klesala, bylo v tom víc než náhlé chladnutí. Byla jsem unavená a měla jsem bolesti, tak trenér zavolal mámu. Odešel jsem z tréninku brzy, aby mě mohla vzít na pohotovost. Pan doktor se mě ptal na spoustu otázek ohledně mého dýchání, jaké mám příznaky a kdy byly horší.
Po obdržení informací mi řekl, že bych mohl mít astma. I když o tom moje máma už slyšela, moc jsme o tom nevěděli. Doktor rychle řekl mámě, že astma je běžný stav a že bychom se neměli znepokojovat. Řekl nám, že astma se může vyvinout u dětí ve věku 3 let a že se často objevuje u dětí ve věku 6 let.
Oficiální odpověď
Oficiální diagnózu jsem dostal až po návštěvě specialisty na astma asi o měsíc později. Specialista zkontroloval mé dýchání špičkovým průtokoměrem. Toto zařízení nám vysvětlilo, co moje plíce dělaly nebo nedělaly. Měřilo to, jak mi po výdechu proudil vzduch z plic. Hodnotilo se také, jak rychle dokážu vytlačit vzduch z plic. Po několika dalších testech specialista potvrdil, že mám astma.
Můj lékař primární péče mi řekl, že astma je chronické onemocnění, které přetrvává v průběhu času. Pokračoval, že navzdory tomu může být astma snadno zvládnutelným stavem. Je to také velmi časté. O
Naučit se žít s astmatem
Když mi lékař poprvé diagnostikoval astma, začal jsem užívat léky, které mi předepsal. Dal mi tabletu s názvem Singulair, kterou jsem měl užívat jednou denně. Také jsem musel dvakrát denně používat inhalátor Flovent. Předepsal mi silnější inhalátor obsahující albuterol, který jsem měl používat, když jsem měl záchvat nebo se potýkal s náhlými návaly chladného počasí.
Zpočátku to šlo dobře. Ne vždy jsem ale pilně bral léky. To vedlo k několika návštěvám na pohotovosti, když jsem byl dítě. Jak jsem byl starší, dokázal jsem se usadit v rutině. Začal jsem mít útoky méně často. Když jsem je měl, nebyly tak přísné.
Odstoupil jsem od namáhavých sportů a přestal jsem hrát fotbal. Začal jsem také trávit méně času venku. Místo toho jsem začal cvičit jógu, běhat na běžeckém pásu a zvedat činky uvnitř. Tento nový cvičební režim vedl k menšímu počtu astmatických záchvatů během mého dospívání.
Šel jsem na vysokou školu v New Yorku a musel jsem se naučit, jak se pohybovat v neustále se měnícím počasí. Během třetího ročníku školy jsem prožil obzvlášť stresující období. Přestal jsem pravidelně brát léky a často jsem se nevhodně oblékal podle počasí. Jednou jsem dokonce nosil kraťasy ve 40° počasí. Nakonec mě to všechno dohnalo.
V listopadu 2011 jsem začal sípat a vykašlávat hlen. Začal jsem brát svůj albuterol, ale nestačilo to. Když jsem se poradil se svým lékařem, dal mi rozprašovač. Musel jsem jím vypudit přebytečný hlen z plic vždy, když jsem měl těžký astmatický záchvat. Uvědomil jsem si, že věci začínají být vážné, a vrátil jsem se s léky. Od té doby musím nebulizér používat jen v krajních případech.
Život s astmatem mi umožnil lépe se starat o své zdraví. Našel jsem způsoby, jak cvičit uvnitř, abych byl stále fit a zdravý. Celkově jsem si díky tomu lépe uvědomoval své zdraví a navázal jsem pevné vztahy se svými lékaři primární péče.
Moje podpůrné systémy
Poté, co mi můj lékař formálně diagnostikoval astma, dostalo se mi poměrně velké podpory od mé rodiny. Moje matka se ujistila, že jsem bral tablety Singulair a pravidelně používal inhalátor Flovent. Také se postarala o to, abych měl na každý fotbalový trénink nebo zápas po ruce inhalátor albuterolu. Otec dbal na můj oděv a vždy se staral o to, abych byl vhodně oblečený do neustále se měnícího novoanglického počasí. Nepamatuji si výlet na pohotovost, kde nebyli oba po mém boku.
Přesto jsem se cítil izolovaný od svých vrstevníků, když jsem vyrůstal. I když je astma běžné, jen zřídka jsem diskutoval o problémech, které jsem zažil s jinými dětmi, které měly astma.
Nyní se komunita astmatiků neomezuje pouze na osobní interakce. Několik aplikací, jako je AsthmaMD a AsthmaSenseCloud, poskytuje pravidelnou podporu pro zvládání příznaků astmatu. Jiné webové stránky, jako je AsthmaCommunityNetwork.org, poskytují diskusní fórum, blog a webové semináře, které vám pomohou provést váš stav a spojit vás s ostatními.
Teď žiju s astmatem
Žiji s astmatem již více než 17 let a nedovolil jsem, aby narušilo můj každodenní život. Pořád cvičím třikrát nebo čtyřikrát týdně. Stále chodím na túry a trávím čas venku. Dokud beru léky, mohu se pohodlně pohybovat v osobním i pracovním životě.
Pokud máte astma, je důležité být důsledný. Zůstat na správné cestě s léky může zabránit komplikacím v dlouhodobém horizontu. Sledování vašich příznaků vám také může pomoci zachytit jakékoli nesrovnalosti, jakmile se objeví.
Život s astmatem může být občas frustrující, ale je možné žít život s omezenými přerušeními.
