Jsem spolehlivý člověk. Upřímně, jsem. Jsem máma. Provozuji dvě firmy. Dodržuji závazky, chodím děti do školy včas a platím účty. Řídím těsnou loď, jak se říká, a proto jsou moji přátelé a známí zmateni – dokonce naštvaní – ve chvílích, kdy mi přijde, že jsem trochu „roztrhaný“.
přítel: „Pamatuješ si na toho komika, ke kterému jsme byli loni – na toho chlápka s pokutou za překročení rychlosti?“
Mě: „Jo, to byla dobrá noc!“
přítel: „V pátek je ve městě.“ Chceš, abych si koupil lístky?“
Mě: „Tak určitě!“
Musíte pochopit, že jsem měl v úmyslu jít. Kdybych nesouhlasil, nesouhlasil bych. Připravila jsem si jídlo dopředu, zarezervovala si chůvu, dokonce jsem si vybrala něco zábavného na vzácnou noc. Vše bylo připraveno, až do pátku 16:00…
Mě: „Hej, znáte někoho, kdo by mi vzal lístek na dnešní představení?“
přítel: „Proč?“
Mě: „No, mám ošklivou migrénu.“
přítel: „Ach, sakra. Vím, že když mě bolí hlava, vezmu si ibuprofen a za hodinu můžu jít. Mohl bys ještě přijít?“
Mě: „Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“ Za tohle se omlouvám. Nechci tě nechat ve štychu. Napsal jsem pár lidem, jestli někdo nechce lístek. Čekám, až se ozvu.“
přítel: „Ach. Takže jsi definitivně mimo?“
Mě: „Ano. Postarám se, abys dostal peníze na lístek.“
přítel: „Rozumím.“ Zeptám se Carly z práce, jestli chce jít.“
Naštěstí pro všechny zúčastněné Carla zaujala mé místo. Ale pokud jde o „pochopený“ komentář, nejsem si jistý, co si myslet. Pochopila, že poté, co jsem zavěsil telefon, jsem další tři hodiny nechal své tělo nehybné, protože jsem se bál, že mi jakýkoli pohyb způsobí palčivou bolest?
Myslela si, že „bolesti hlavy“ jsou jen vhodnou záminkou, jak se dostat z něčeho, o čem jsem se rozhodla, že se mi nijak zvlášť nechce? Pochopila, že až v sobotu ráno bolest ustoupila natolik, že jsem se na pár minut vytáhl z postele a dalších šest hodin, než přešla mlha?
Pochopila, že jí to děláš? znovu odráželo to spíše chronický stav než mou vlastní ochablost, nebo, což je horší, mou lhostejnost k našemu přátelství?
Nyní vím, že lidé nemají větší zájem slyšet všechny ty krvavé detaily mého chronického stavu, než já je předávat dál, takže řeknu jen toto: Migrény jsou chronické v každém smyslu toho slova. Říkat jim „bolest hlavy“ je hrubé podcenění. Jsou úplně vysilující, když se objeví.
To, co chci vysvětlit trochu podrobněji – protože si svých vztahů vážím – je, proč tento stav způsobuje, že jsem občas „potrhaný“. Víte, když dělám plány s přítelem, jako jsem to dělal minule, nebo když se zavazuji na pozici na PTA, nebo když přijmu jiný úkol do práce, dělám to, že říkám Ano. Ano, chodit ven a bavit se s kamarádem, ano být přispívajícím členem naší školní komunity a ano budovat svou kariéru. Za ty věci se neomlouvám.
Když řeknu ano, vím, že z důvodů, které nemohu ovlivnit, je tu možnost, že nebudu schopen dodat přesně tak, jak jsem slíbil. Ale ptám se, jaká je alternativa? Člověk nemůže provozovat firmu, domov, přátelství a život s velkým tlustým snad na každém kroku.
„Chceš jít v sobotu na večeři? Udělám rezervaci?“
„Možná.“
„Mohl bys mi dát tento úkol do úterý?“
„Uvidíme, co se stane.“
„Mami, vyzvedneš nás dnes ze školy?“
„Možná. Jestli nedostanu migrénu.“
Takhle život nefunguje! Někdy do toho prostě musíte jít! Pokud a když nastane situace a „ano“ se změní v nemožnost, trocha improvizace, porozumění a dobrá podpůrná síť zvládnou dlouhou cestu.
Někdo mi vezme lístek na koncert, přítel vymění naši spolujízdu, manžel vyzvedne naši dceru z tanečního kurzu a já se vrátím další den. Doufám, že je jasné, že jakékoli chybné kroky, které mohou vyplynout z mé „flakosti“, nejsou nic osobního – jsou jen výsledkem snahy co nejlépe využít handu, kterou jsem dostal.
Vše, co bylo řečeno, podle mých zkušeností jsem zjistil, že většina lidí je na chápající straně věcí. Nejsem si jistý, zda je rozsah mého stavu vždy jasný, a jistě, v průběhu let se objevily nějaké zraněné pocity a nepříjemnosti.
Ale z větší části jsem vděčný za dobré přátele, kterým nevadilo občas změnit plány.
Adele Paul je editorkou pro FamilyFunCanada.com, spisovatel a máma. Jediná věc, kterou miluje víc než rande se snídaní se svými kámoškami, je 20:00 hod. mazlení ve svém domě v Saskatoonu v Kanadě. Najděte ji na Úterý sestry.
