Když jsem byl malý, babička mi vyprávěla snové příběhy o vílách, které žily na její zahradě nebo si dělaly své domovy v malých otvorech ve vysokých dubech. Třpytky byly kouzelný prach a přátelský hmyz měl jména a možnosti obživy. Její příběhy jsem zbožňovala a toužila vytvořit podobné, vášeň, kterou si s sebou nesu po celou svou kariéru.
V nedávné epizodě „Good Morning America“ herečka Kate Hudson hovořila o talentu svých dětí pro umění, včetně zpěvu a herectví. „Když máte děti, uvědomíte si, že existují určité věci, které mají v genech,“ řekl Hudson. Její prohlášení ve mně vyvolalo zvědavost na kořeny mých vlastních tvůrčích aspirací a přemýšlel jsem: Lze kreativitu zdědit?
Vaše umělecké schopnosti mohou být stejně dědičné jako vaše barva očí
John Paul Garrison, PsyD, klinický a forenzní psycholog z Roswellu ve státě Georgia, říká, že výzkum skutečně ukazuje na osobnostní rysy a proměnné, které jsou spojeny s genetikou.
„Být umělecký nebo kreativní je spojen s osobnostním rysem otevřenosti vůči zážitkům,“ říká Garrison. „Některé výzkumy naznačují, že pro kreativní jedince existují neurobiologické základy. Na základě všech dostupných informací je velmi pravděpodobné, že schopnost kreativity je utvářena genetickými vlivy – je to komplikovaný způsob, jak říci, že kreativitu a umělecké zájmy lze téměř jistě zdědit.“
Garrison vysvětluje, že myšlenka, že kreativita je genetická, je podobná výzkumu týkajícímu se poruch osobnosti. Věda si kdysi myslela, že poruchy osobnosti jsou důsledkem prostředí nebo traumatu. Ale nyní výzkum naznačuje, že genetika hraje významnou roli v poruchách. Ve studii publikované v
„Převládajícím důvodem, proč jsou normální a abnormální osobnost navzájem spojeny, je to, že jsou spojeny se stejnými základními genetickými mechanismy,“ říká Robert Krueger, PhD, který je spoluautorem studie, v Monitor on Psychology.
Zjištění pak poukazují na myšlenku, že zatímco prostředí – jako dítě, které vyrůstá s vystavením hudbě – může jistě ovlivnit osobnost se sklonem ke kreativitě, je silněji spojeno s krví, která někomu koluje v žilách. To znamená, že i když jsem se možná zamiloval do vypravěčského talentu své babičky, možná bych se nedostal na svou profesní dráhu, kdyby kreativita již nebyla v mém genofondu.
Vysvětlování kreativní biologie však není ořezané a suché
James T. Arnone, PhD, odborný asistent biologie na William Paterson University ve Wayne, New Jersey, říká, že určení skutečných genů, které určují kreativitu, je složité.
„Vezměte si například hudební kreativitu a talent,“ říká Arnone. „Každý, kdo hrál na nějaký nástroj, už slyšel staré hovorové slovo ‚cvičení dělá mistra‘. To je naprostá pravda, ale musíme sáhnout trochu hlouběji.“
Arnone říká, že určité dědičné vlastnosti mohou být poměrně přímočaré. Ale jiné – jako dědičnost hudebního talentu – se ukázaly být větší výzvou. Ukazuje na
„Je třeba udělat hodně práce, abychom plně charakterizovali a pochopili, jak všechny tyto komponenty spolupracují, ale v tomto případě existuje jasný dědičný vztah,“ říká Arnone.
Běží to v rodině?
Beverly Solomon, 63, z Texasu, říká, že vždy přemýšlela o vědeckých důkazech za jejím tvůrčím zájmem. Ale nikdy nezaváhala na jeho začátcích. Solomonova matka byla v 50. letech 20. století oceněnou módní návrhářkou. Otec její matky maloval cedule během druhé světové války a její matka mu často podávala pomocnou ruku.
„Moje matka mě vychovala v umění,“ říká Solomon, který nyní vlastní mezinárodní uměleckou a designovou firmu. „Jako dítě mě povzbuzovala, abych si navrhoval vlastní oblečení a vyráběli bychom je společně.“
Solomonova matka ji přihlásila na letní uměleckou školu v Houston Museum of Fine Arts. Dychtivě četla každý módní časopis, který měla k dispozici. Jednou prý dokonce lhala o svém věku, aby mohla pracovat v módě v luxusním obchodním domě. Nakonec Solomon zaznamenala svou první přestávku v prodeji a marketingu u luxusní módní společnosti Diane von Furstenberg.
Alespoň v případě Šalamouna platí staré přísloví skutečně blízko domova: Jako matka, taková dcera.
Stejně jako Solomon jsem i já zvědavý, jak můj tvůrčí původ ovlivní cestu mé dvouleté dcery. To, že jsem vyrůstal v rodině, která podporovala mé tvůrčí záměry, se jistě podepsalo na mé celoživotní práci. Můj manžel je profesionální tanečník, z něhož se stal profesor a choreograf. Zdá se tedy – přinejmenším – naše dcera bude mít dostatek zkušeností s uměním.
Ale zdálo by se, že podle vědy bylo naše prostředí prostě hnízdem, ve kterém se pěstovalo něco, co už bylo vrozené. A totéž by mohlo platit pro mou dceru.
Psaní Caroline Shannon-Karasik bylo uvedeno v několika publikacích, včetně časopisů Good Housekeeping, Redbook, Prevention, VegNews a Kiwi, stejně jako SheKnows.com a EatClean.com. V současné době píše sbírku esejů. Více najdete na carolineshannon.com. Můžete ji také navštívit na Cvrlikání nebo Instagram.
