Naše zkušenosti a moje reakce mohou být filtrovány přes míle depresivního žvásty, ale pořád mě to zajímá. Pořád chci být přítel. Pořád tu pro tebe chci být.
Řekněme, že průměrný člověk zažívá emoce na stupnici od 1 do 10. Obvykle se každodenní pocity pohybují v rozmezí 3 až 4, protože emoce existují, ale nediktují… dokud se nestane něco mimořádného – rozvod, smrt, pracovní povýšení nebo jiná neobvyklá událost.
Potom emoce člověka vyvrcholí v rozmezí 8 až 10 a budou tou událostí trochu posedlí. A každý tomu rozumí. Pro někoho, kdo právě ztratil milovanou osobu, dává smysl, aby to měl většinu času na mysli.
Až na to, že s velkou depresí žiju téměř vždy v rozmezí 8 až 10. A díky tomu se mohu jevit – ve skutečnosti ze mě emoční vyčerpání může udělat – „špatného“ přítele.
Někdy se zdá, že nejsem zaujatý vaším příběhem nebo životem
Věřte mi, když vám to říkám, záleží mi na lidech kolem mě. Pořád o tobě chci vědět, i když se zapomenu zeptat. Někdy je bolest tak hrozná, že je to jediná věc, kterou mám na mysli.
Moje utrpení, můj smutek, moje únava, moje úzkost… všechny účinky, které s mou depresí přicházejí, jsou extrémní a táboří tam bez ohledu na to, co se děje. To je moje každodenní zkušenost, kterou lidé ne vždy „dostanou“. Neexistuje žádná neobvyklá událost, která by vysvětlila tyto extrémní emoce. Kvůli onemocnění mozku jsem v tomto stavu neustále.
Tyto pocity jsou v mé mysli tak často, že to vypadá, jako by to byly jediné věci, na které dokážu myslet. Mohu působit jako upatlaný, jako bych byl vtažen do své vlastní bolesti a jediné, na co dokážu myslet, jsem já sám.
Ale pořád mě to zajímá. Naše zkušenosti a moje reakce mohou být filtrovány přes míle depresivního žvásty, ale pořád mě to zajímá. Pořád chci být přítel. Pořád tu pro tebe chci být.
Téměř vždy vám nebudu vracet vaše e-maily, SMS ani hlasové zprávy
Vím, že to vypadá jako pětisekundový úkol, ale je pro mě těžké zkontrolovat hlasovou schránku. Opravdu. Považuji to za bolestivé a zastrašující.
Nechci vědět, co o mně říkají ostatní. Bojím se, že v mém e-mailu, textových zprávách nebo hlasové poště bude něco „špatného“ a nebudu to moci zvládnout. Může mi trvat hodiny nebo dokonce dny, než načerpám energii a sílu, abych zkontroloval, co mi lidé říkají.
Není to tak, že bych si myslel, že tito lidé nejsou laskaví nebo starostliví. Můj depresivní mozek mě jen nutí věřit, že se stane něco špatného, když se rozhodnu poslouchat.
A co když to nebudu zvládat?
Tyto obavy jsou pro mě skutečné. Ale je také reálné, že mi na vás záleží a chci vám odpovědět. Uvědomte si prosím, že vaše komunikace se mnou je důležitá, i když ne vždy mohu oplácet.
Často se neukazuji na vašich společenských akcích
Miluji, když mě lidé zvou na společenské akce. Někdy jsem z toho dokonce nadšený, když se mě ptají – ale moje nálada je tak nepředvídatelná. Pravděpodobně kvůli tomu vypadám jako špatný přítel, někdo, koho chcete přestat žádat na společenské akce.
Jen to, že v době, kdy se ta událost blíží, budu možná až příliš v depresi na to, abych opustil dům. Možná jsem se celé dny nesprchoval. Možná jsem si nevyčistil zuby nebo vlasy. Možná se cítím jako nejtlustší kráva všech dob, když se vidím v oblečení, které bych možná chtěla nosit. Možná jsem přesvědčen, že jsem velmi špatný člověk a příliš „špatný“ na to, abych byl před ostatními. A to všechno nezahrnuje moji úzkost.
Mám sociální úzkost. Mám strach ze setkání s novými lidmi. Mám obavy z toho, co si o mně ostatní budou myslet. Mám strach, že udělám nebo řeknu špatnou věc.
To vše se může budovat, a než se akce blíží, je nepravděpodobné, že se jí zúčastním. Není to tak, že ne chtít být tam. Dělám. Prostě moje mozková nemoc se zmocnila a nemůžu s tím bojovat natolik, abych odešel z domu.
Ale chci, abyste věděli, že stále chci, abyste se zeptali, a opravdu u toho chci být, pokud to bude možné.
Jsem opravdu špatný přítel? nechci být
Nechci být špatný přítel. Chci ti být tak dobrým přítelem, jako jsi ty mně. Chci tu být pro tebe. Chci slyšet o tvém životě. Chci s tebou mluvit a chci s tebou trávit čas.
Náhodou moje deprese postavila mezi tebe a mě obrovskou bariéru. Slibuji, že budu pracovat na překonání této bariéry, kdykoli to bude možné, ale nemohu slíbit, že budu moci vždy.
Prosím pochopte: I když ze mě moje deprese někdy může udělat špatného přítele, moje deprese to nejsem já. Skutečnému já na tobě záleží a chce se k tobě chovat tak, jak si zasloužíš, aby se s tebou jednalo.
Natasha Tracy je známá řečnice a oceněná spisovatelka. Její blog Bipolar Burble se trvale umisťuje mezi 10 nejlepšími zdravotními blogy online. Natasha je také autorkou uznávaného filmu Lost Marbles: Insights into My Life with Depression & Bipolar na svém kontě. Je považována za hlavní influencerku v oblasti duševního zdraví. Psala pro mnoho webů včetně HealthyPlace, HealthLine, PsychCentral, The Mighty, Huffington Post a mnoha dalších.
Najděte Natashu Bipolární Burble, Facebook;, Cvrlikání;, Google+;, Huffington Post a jí stránka Amazon.
