Jak mě moje zhroucení duševního zdraví vedlo k vytvoření wellness platformy pro barevné ženy

Jak mě moje zhroucení duševního zdraví vedlo k vytvoření wellness platformy pro barevné ženy
Koláž od Yunuen Bonaparte. Foto s laskavým svolením Wilma Mae Basta.

Nikdy jsem se neviděl jako někdo, kdo by potřeboval terapii nebo svépomocné nástroje. Od té doby, co si pamatuji, jsem ztělesňoval pojem „silná černoška“. Jsem začátečník s úspěšnou kariérou a dvěma krásnými dětmi.

Vždy jsem si myslel, že se dokážu vypořádat se vším, co mi přijde do cesty sám – ukázalo se, že jsem se mýlil.

Koncem roku 2004 jsem potkala lásku svého života, mého současného manžela. Oba jsme v té době vycházeli z manželství, s dětmi na každé straně. Takže jsem věděl, že to nebude jednoduché. Ale nebyl jsem připravený na to, jak těžké to bude.

Přestěhovali jsme se do venkovské části Anglie a venkov byl izolovaný. Mezi tím, opuštěním přátel v Londýně a sloučením s rodinou mého manžela, která právě prošla bolestným rozvodem, jsem to těžko zvládala. Postupně jsem upadl do těžké deprese.

Kdybych v té době věděl něco o duševním zdraví, zachytil bych příznaky: úzkost, nekontrolovatelné emoce, beznaděj. Zjistil jsem, že chci být většinu času sám, pil jsem stále více alkoholu, začal jsem mít záchvaty paniky a po mnoha ránech mi připadalo, že vstát z postele vyžaduje herkulovské úsilí.

Spolu se ztrátou naděje a pocitem uvěznění jsem ztratil i smysl pro radost z věcí, které jsem dříve rád dělal, jako je vaření, čtení a poslech hudby.

Jednoho rána jsem se dokonce pokusil o sebevraždu – což mě šokovalo, protože jsem předtím žádné sebevražedné myšlenky neměl. Bylo to, jako by můj mozek náhle přelétl z jednoho okamžiku na druhý a zjistil jsem, že jsem schoulený na podlaze své prádelny v slzách a polykám jeden Tylenol za druhým.

Naštěstí mě manžel našel a odvezl do nemocnice.

Viděl mě úředník pro duševní zdraví, který mi překvapivě nediagnostikoval depresi. Doporučil mi navštívit praktického lékaře, který můj pokus o sebevraždu považoval pouze za důsledek manželských problémů. Jeho rada byla dát tomu pár měsíců a uvidíme, jak se mi bude dařit.

Byl jsem z toho zmatený. Později mě napadlo, že tento lékař – který byl ve venkovské části Anglie, kde je jen málo, pokud vůbec nějací, černochů – neměl žádnou kulturní kompetenci ani hluboké porozumění depresi.

A tak jsem se celý život snažil minimalizovat drama a nechat si bolest pro sebe. Ale nezmizelo to.

Moje emoce se posunuly mezi hluboký smutek a hněv. Občas jsem se snažil udržet oči otevřené. Dokonce i mluvení, vlastně pohyb úst, abych vyslovoval slova, mi často připadal jako příliš. Bylo to všechno zdrcující a já nevěděl, co s tím mám dělat.

Nakonec jsem začala navštěvovat terapeuta na doporučení přítele, ale v tu chvíli už byla deprese v plném proudu. Poté, co jsem o pár týdnů později narazila na další emocionální dno, jediné řešení, které mě napadlo, bylo požádat o odloučení od svého manžela.

Ubytoval jsem se v hotelu se svými dětmi a plakal jsem celou noc. Ráno jsem zjistil, že se nemohu fyzicky pohnout, abych vstal z postele, a to mě vyděsilo. Zavolal jsem příteli, který mě poté, co požádal o pomoc svého terapeuta, dostal do nemocnice Capio Nightingale v centru Londýna – psychiatrické léčebny.

Za milion let bych si sebe na takovém místě nepředstavoval. „Silné černošky“ – alespoň ne tahle – neskončily v psychiatrických léčebnách.

Bez přemýšlení jsem se přestěhoval do Londýna, vybudoval jsem úspěšnou kariéru v oblasti public relations, cestoval po světě a zdánlivě měl život, o kterém ostatní snili. Ale tam jsem seděla na kraji postele, zatímco mě sestra kontrolovala, a přemýšlela, jak k tomu došlo.

Sestra mi pak položila otázku, která mi zpočátku připadala divná: Cítil jsem se bezpečně? Byl jsem v čistém, sterilním pokoji, který vypadal, jako by patřil do Holiday Inn. Samozřejmě jsem se cítil bezpečně!

Ale pak mi to došlo jak skutečně jsem se cítil bezpečně a pochopil jsem, na co se ptala. Tito lidé tu byli pouze za účelem pomoci mi a postarat se o mě. To bylo, když penny klesla.

Můj život se stal tímto trvale emocionálně nestabilním světem, ve kterém jsem se již nemohl orientovat ani tolerovat. Zpětně se domnívám, že mnohé z rodinné dynamiky, kterou jsem zažila, když jsem se poprvé vdala za svého manžela, vyvolalo trauma z mého dětství a nezdravou rodinnou dynamiku, kterou jsem dosud neřešila.

Ale v tu chvíli jsem měl v nemocnici pocit, jako bych mohl upadnout a někdo by mě chytil. Byl to ohromující pocit. Vlastně si nemyslím, že jsem za celý svůj život cítil takovou podporu. Většinu z následujících 6 týdnů bych strávil v Capiu.

Když jsem se konečně vynořil, věděl jsem, že moje uzdravovací cesta ještě není dokončena, ale že mám dost nově nalezené síly, abych v ní pokračoval.

V nemocnici jsem se účastnil skupinových a individuálních terapeutických sezení a dozvěděl jsem se více o kognitivně behaviorální terapii, což mi pomohlo změnit své myšlení a chování.

Přesto jsem si byl vědom, že potřebuji víc než jen terapii, a věděl jsem, že nechci být dlouhodobě na antidepresivech.

Většina lékařů v nemocnici, i když byli nápomocní, nechápala mou cestu černošky. V té době neexistovaly žádné nástroje, stránky ani zdroje zaměřené na barevné ženy. Musel jsem vytvořit vlastní expedici.

Další 2 roky jsem strávil čtením a experimentováním s různými modalitami, tradicemi, učiteli a filozofiemi. Nakonec jsem dal dohromady spoustu věcí, které mi fungovaly, a moje vlastní sada nástrojů pro duševní zdraví nyní obsahuje prvky buddhismu, mocné léčebné praxe zvané Life Alignment, ajurvédské medicíny a dalších.

V roce 2017, 7 let poté, co jsem se poprvé přihlásil do Capio, našich dětí, které jsou nyní dospělé, jsem se přestěhoval se svým manželem do New Yorku. (Svůj čas dělí mezi New York a Londýn.)

Připraven přejít od kariéry ve vintage módě, založil jsem nový podnik s názvem DRK Beauty, který byl o oslavě a podpoře černých žen a jejich posílení.

Původním konceptem bylo vytvořit obsahovou platformu pro ty, kteří se identifikují jako ženy barvy pleti, a spolupracovat se spotřebitelskými značkami, které chtěly podpořit naši různorodou komunitu prostřednictvím relevantních a cílených iniciativ, spíše než nás jednoduše prodávat jako monolit.

Když v roce 2020 zasáhla pandemie COVID-19, teprve před několika měsíci jsme spustili DRK Beauty. Spotřebitelské značky byly v tu chvíli to poslední, na co lidé mysleli, a nebyl jsem si jistý, co by to znamenalo pro naši budoucnost.

Potom, jednoho rána na konci března 2020, jsem měl zjevení, které přišlo jako výsledek mých vlastních zkušeností s duševním zdravím.

Uvědomil jsem si, že neúměrný dopad pandemie na černošské a hnědé komunity vyvolá obrovské problémy s duševním zdravím. (To bylo předtím, než o tom média informovala.)

A vzhledem k tomu, že kvůli dostupnosti, cenové dostupnosti a kulturnímu stigmatu mají barevní lidé potíže se získáním náležité péče, myslel jsem si, že DRK Beauty by měla rozdávat bezplatnou terapii.

Nazvali jsme iniciativu DRK Beauty Healing (DBH) a spojili jsme se s licencovanými kliniky z celé země s dotazem, zda by tomuto projektu nevěnovali terapeutické hodiny. Většina souhlasila.

Překvapeni a povzbuzeni reakcí jsme požádali naše vývojáře, aby na našem webu vytvořili jednoduchý adresář, aby lidé mohli snadno získat nápovědu.

O šest týdnů později, 15. května 2020, jsme zahájili provoz s několika stovkami hodin terapie dostupnými od lékařů uvedených v našem adresáři, díky čemuž měly barevné ženy ve Spojených státech snadný přístup k minimálně 5 hodinám bezplatné terapie, žádné provázky.

Poté, co byl zavražděn George Floyd, nás oslovilo ještě více lékařů, aby nám věnovali hodiny. Do července jsme měli přes 2 000 hodin bezplatné terapie a více než 120 licencovaných lékařů v naší síti, pokrývající 60 procent Ameriky.

Když jsem měl konečně trochu času na to, abych se odlepil a zamyslel se nad budoucností DBH, z jeho úspěchu bylo jasné, že v něm musíme pokračovat – ale co se mělo stát naším původním podnikáním, DRK Beauty?

Fotografie Wilma Mae Basta. Foto Christelle de Castro.

S pocitem, že pro barevné ženy stále neexistuje žádné centrální místo, kde by našly terapeuty, učitele wellness, léčitele a praktiky, které potřebujeme, jsem to chtěla změnit.

Rozhodl jsem se zkombinovat to nejlepší z obou platforem – wellness obsah DRK Beauty s bezplatnou terapií DBH – a rozšířit to tak, aby zahrnovalo síť wellness profesionálů, čímž jsem se stal jediným kontaktním místem pro barevné ženy, aby splnily své potřeby duševního zdraví.

Nyní, když jsme v plném proudu s naší revidovanou misí, rozšiřujeme se i jinými způsoby.

Jsme rádi, že se můžeme spojit s webem pro duševní zdraví Psych Central, který bude v nadcházejících měsících obsahovat působivý obsah od lékařů z naší sítě. Konkrétně příběhy osvětlí jedinečné faktory a zkušenosti, které ovlivňují barevné ženy.

Kromě toho budeme společně moderovat několik místností na Clubhouse během měsíce uvědomění si duševního zdraví v květnu se speciálními hosty a působivými přednáškami na Instagram Live na témata, jako je identifikace deprese, zvládání úzkosti a další.

Ještě před rokem a půl jsem si nedokázal představit, že bych mohl využít svou vlastní cestu duševního zdraví k ovlivnění životů jiných lidí – ale jsem tak vděčný, že tato jedinečná souhra okolností přivedl mě sem.

Cítím, že mě DRK Beauty našla a odhalila můj skutečný účel. Pomáhat barevným ženám bude vždy naším hlavním posláním a nemohu se dočkat, až budeme pokračovat v hledání nových, inovativních způsobů, jak toho dosáhnout.

Podívejte se, jak Wilma Mae Basta sdílí svůj příběh v původním video seriálu Healthline „Power In“ zde.

Chcete-li podpořit nebo se zapojit, přispějte na DRK Beauty Healing zde, sledujte nás na Instagramu nebo zde najděte bezplatnou terapii.


Wilma Mae Basta, původem z Philadelphie, je matkou dvou dospělých dětí a dcerou vůdce občanských práv. Než vytvořila DRK Beauty Healing, pracovala ve filmu, televizi, PR a luxusní vintage módě.

Zjistit více

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

POSLEDNÍ ČLÁNKY