Tato často citovaná otázka „smyslu života“ může být trochu kritičtější, než si myslíte.
Jaký je smysl života? Ať už jste vystudovaný filozof, nebo rodič, který se blíží ke krizi středního věku, většina z nás si v té či oné chvíli položila nějakou variantu této otázky.
Většina z nás přistane na nějakém typu „štěstí“ jako na konečném konečném cíli. Ve skutečnosti jsou však lidé stále více depresivní.
Je zřejmé, že nedosahujeme honby za štěstím. Ale co když je to proto, že jsme si stanovili úplně špatný cíl?
To je to, co autorka a novinářka Emily Esfahani Smithová navrhla ve své knize „The Power of Meaning“.
Po letech výzkumu a bezpočtu rozhovorů s lidmi z mnoha oblastí života Smith naznačuje, že ano význam — ne štěstí — o které bychom měli usilovat.
Ukázalo se, že jsme byli na správné cestě, když jsme se začali ptát sami sebe, jaký je smysl života.
Smysl nám umožňuje najít důvod, proč pokračovat, i když je život těžký. A nedostatek smyslu a účelu, zdůrazňuje Smith ve své TED Talk, přispívá k naší rostoucí míře sebevražd, depresí a osamělosti.
Štěstí je naproti tomu pomíjivá emoce. I když je to úžasné zažít, není to to, co nás nakonec udržuje. I když, Smith poznamenává, radost má tendenci se objevit jako vedlejší efekt, když najdete svůj smysl pro smysl.
Ale kde to najdeme?
Smith také poznamenává, že primární pilíř smyslu se může v různých fázích života měnit.
Smith uvádí: „[For] rozvíjející se mladí dospělí, smysl je opět důležitý, protože se snažíte přijít na to, co chcete ve svém životě dělat.“
Jako zbožnost
Je důležité si uvědomit, že hledání smyslu znamená víc než jen koukání do pupíku.
Dopad na duševní zdraví může být významný. Vytváření významu lze dokonce použít jako taktiku krizové intervence.
Při provádění výzkumu pro svou knihu Smithová narazila na psychoterapii zaměřenou na význam, známou také jako logoterapie. Logoterapeuti pracují s lidmi, kteří prožívají deprese, sebevražedné myšlenky nebo obojí.
Tato terapeutická praxe je také užitečná pro ty, kteří jsou nevyléčitelně nemocní nebo mají poruchy užívání návykových látek. Snaží se jim poskytnout smysl pro stabilizaci existencialismu, který tyto podmínky přinesly.
Využití různých pilířů významu může také pomoci různým demografickým skupinám.
Smithová vzpomíná na dobu, kdy mluvila s černošským náboženským vůdcem v Louisville v Kentucky: „Mluvil o příbězích, které si vyprávěli mladší Afroameričané, čerpal z kulturních scénářů, které je brzdily. Chtěl je začlenit do této velké, dlouhé historie, kterou mají.“
Potomci obětí transatlantického obchodu s otroky mají notoricky známé potíže s dohledáním jejich předků. Tento vůdce dokázal v mladších černošských lidech obnovit smysl pro smysl tím, že je naučil o velké černošské historii, kterou americké učebnice opomíjejí.
Abychom však dodali více smyslu našim vlastním komunitám, musíme začít pěstovat kulturu smyslu.
Kultury významu povzbuzují lidi, aby hledali účel, vyprávění, sounáležitost nebo transcendenci.
Kultury smyslu vypadají jako The Future Project, ve kterém dospělí pracují jako „ředitelé snů“ ve školách, aby vedli dospívající k celoživotním cílům. Pomáhají jim zmapovat kroky k dosažení těchto cílů, a proto je vedou k určitému účelu.
Aspen Institute’s Weave Project si klade za cíl bojovat proti americkému individualismu tím, že jim pomáhá posilovat jejich vlastní komunity. Jejich vstupní stránka uvádí: „Jako lidé toužíme po upřímném a hlubokém spojení. Tkalci se snaží tato spojení budovat a přimět ostatní, aby se cítili ceněni.“ V tomto jsou tkalci příkladem těch, kteří hledají sounáležitost.
Nalezení vlastního pilíře smyslu vám může poskytnout vodítko, kterým směrem se váš život může ubírat. Smysl vám dává celkový pohled na život a život je dlouhý. Proč nepracovat na něčem speciálním?
Gabrielle Smith je básnířka a spisovatelka z Brooklynu. Píše o lásce/sexu, duševních chorobách a intersekcionalitě. Můžete s ní držet krok Cvrlikání a Instagram.
