„Nejsem jen starostlivý.“
To, jak vidíme svět, utváří to, kým se rozhodneme být – a sdílení přesvědčivých zážitků může zarámovat to, jak se k sobě chováme, k lepšímu. Toto je silná perspektiva.
Úzkost je součástí normálního života. Lidé jsou naprogramováni k tomu, aby se pravidelně vypořádali s určitou dávkou úzkosti.
Podobně jako u stresu je zdravá míra úzkosti to, co nás pohání k tomu, abychom udělali maximum, ať už je to učení se na test, pravidelné prohlídky u lékaře nebo přemýšlení o důležitém životním rozhodnutí.
Všichni máme někdy úzkost. Ale pro většinu z nás je to situační a dočasné.
To znamená, že když se strach nebo intenzivní fyzické reakce začnou vkrádat spolu s úzkostí, přemění se v úzkostnou poruchu.
„Příznaky mohou narušovat každodenní činnosti, jako je pracovní výkon, školní práce a vztahy,“ poznamenává
Existuje několik typů úzkostných poruch. Pohybují se od generalizované úzkostné poruchy (GAD) po různé poruchy související s fobií. V mnoha z těchto případů může být snadné vidět, jak stav ovlivňuje člověka, zvláště pokud je spojen s něčím jako PTSD nebo OCD.
Ale vysoce funkční úzkost je o něco těžší rozpoznat, většinou proto, že ti, kteří s ní žijí, se zdají být v pořádku. Ale hluboko uvnitř nejsou.
„Vysoce funkční úzkost je stále chronickým problémem duševního zdraví, který má trvalý dopad na vaše zdraví, vztahy a sebevědomí,“ říká doktorka Maria Shifrin, klinická psycholožka. „Většina lidí to předpokládá [those afflicted] jsou jen vystresovaní v práci nebo potřebují dovolenou nebo jinou podmínku, kterou kladou na své nepohodlí, i když ve skutečnosti trpí vysoce funkční úzkostí.“
Tady je to, jaké to je žít s vysoce funkční úzkostí, od čtyř lidí, kteří to dělají denně.
1. „Nejsem jen starostlivý.“
„Život s vysoce funkční úzkostí je pravděpodobně podobný těm, kteří žijí s jinými stavy, ale problém s úzkostí je v tom, že ji nelze vidět. Možná někomu řeknu, že se bojím, ale to je často vnímáno jako součást mé povahy. Víte, ‚Ach, ona je starostlivá.‘ Ne nejsem. Bojuji s nemocí.“ — Lynda
„Nikdy jsem pořádně nepochopil, že úzkost je diagnostikovatelný stav.“ Když jsem vyrůstal, byl jsem veden k přesvědčení, že jsem ‚dítě‘, které se rozčiluje kvůli neobvyklým věcem. Myslím, že protože jsem vysoce funkční, moje úzkost se často projevuje jako podráždění, hněv a frustrace.“ — Alex
2. ‚To, že nevidíš moji nemoc, neznamená, že tam není.‘
„Jednou z věcí, se kterou se jako člověk s vysoce funkční úzkostí nejvíce potýkám, je skutečnost, že ostatní lidé, včetně mé rodiny a přátel, snadno omluví chvíle, kdy mi moje úzkost dělá problémy, protože se zdá, že nemám je se mnou něco špatně. Stále mám bezesné a neklidné noci kvůli přílišnému přemýšlení. Stále se každý den učím, jak má na určité situace reagovat ‚normální‘ člověk. Je mnohem těžší o tom mluvit, když to viditelně nevypadá, že trpíte.“ — Alex
„Myslím, že existují mylné představy, že vysoce funkční úzkost je hodně podobná mánii. Ale pro mě to není pravda. Většina mých úzkostí je vnitřní. Dělám zatraceně dobrou práci, když to držím v tajnosti, protože musím chránit rodinu (a značku). Potřebuji, aby si lidé mysleli, že to řeším zdravým způsobem. A většinou jsem. Ale je velký rozdíl být maniakální a úzkostný.“ — Steve
„Mám kariéru, kterou miluji, a skvělý vztah. Jsem dobrovolníkem ve své komunitě. Žiju tam venku na světě, ale s neviditelným zdravotním stavem. Někdy jsem opravdu naštvaný a naštvaný, jak tvrdě musím pracovat, abych zvládl své zdraví. Myslím, že zčásti je to genetické, zčásti to byly rodinné zkušenosti a zčásti je to můj životní styl.“ — Dana
3. ‚Nemohu se z toho jen tak vykašlat.‘
„Jsou dny, kdy si připadám jako vědecký experiment, kdy zkouším každý lék, který mi lékař předepíše, a doufal, že jeden z nich udělá život zase normálním. Někdy lék na chvíli zabere a přestane. Nedávný lék zničil mé libido na několik měsíců. V 35 letech, kdy už nejsem schopen se sexuálně spojit se svou ženou, přidává hory hanby na vrchol již kouřící hromady viny. Cestuji tedy zpět do ordinace na další ponižující návštěvu a přesně jí řeknu, jaké mám vedlejší účinky. Takže zkoušíme nový lék. A doufáme v jiné výsledky.“ — Steve
„Opravdu musím proaktivně zvládat úroveň stresu tím, že zjistím, co mi přidává nebo ubírá energii. Udělal jsem velké životní změny, abych podpořil své duševní zdraví. Denně medituji a velmi mi to pomáhá. Potřebuji také pravidelnou fyzickou aktivitu. Mám rád práci s tělem, jako je akupunktura a masáže. Musím si dávat velký pozor na dostatek spánku, jíst dobře vyvážená jídla a minimalizovat kofein. Pravidelně se také setkávám s poradcem. Musím omezit příjem zpráv.“ — Dana
4. „Dobrý den je pro mě vědomý, není přirozený.“
„Dobrý den pro mě znamená, že hned po probuzení nekontroluji telefon. Čekám, až budu mít 10 až 15 minut na meditaci na zadní verandě. Dobrý den znamená, že stihnu do práce včas; Necítím potřebu se omlouvat za milion maličkostí, kterých si nikdo jiný nevšímá, a nezamykám se v práci na tři minuty ticha v koupelně. Dostanu se domů, jsem přítomen se svou ženou a dětmi, sním večeři a dostanu pět až šest hodin nepřerušovaného spánku. To je opravdu dobrý den.“ — Steve
„Vysoce funkční pro mě znamená, že jsem schopen být produktivní. Moje úzkosti mi příliš nestojí v cestě. A co je nejdůležitější, znamená to, že jsem schopen rozpoznat své příznaky, jednat a udržet úzkost, aby nevybuchla. Akce může znamenat léky proti úzkosti, skenování těla, hluboké nádechy nebo oslovení bezpečných lidí, abych jim dal vědět, jak se cítím.“ — Lynda
5. „Ale špatné dny jsou moje normální.“
„Část toho, co dělá den špatným, je to, čemu říkám bezejmenný strach. Bojíš se, ale nevíš proč a čeho. Není to nic racionálního. Jednoduše cítíte strach, obavy, úzkost kvůli něčemu, co prostě nedokážete pojmenovat. Je těžké se z toho dostat a stává se mi to docela často. Špatné dny jsou dny, kdy se bojíte, nevíte proč a nemůžete dělat nic – kromě toho, že se obracíte na své léky a doufáte.“ — Lynda
„Záchvaty paniky, teror, obsedantně úzkostné myšlenky, neschopnost relaxovat po dlouhou dobu: To je moje mysl v neustálém stavu úzkosti. Úzkost mi připadá jako neustálé drcení nebo skřípání na mém mozku. Musel jsem zameškat práci nebo jsem vážně omezil aktivity během špatných úzkostných časů. Rozhodně jsem na poslední chvíli zrušil věci s přáteli a rodinou, protože úzkost byla příliš zdrcující.“ — Dana
6. ‚Jen chci být slyšen.‘
„Byl bych rád, kdyby se ke mně lidé chovali s porozuměním a soucitem. To jsou jediné věci, které opravdu potřebuji. Pokud mi dáte vědět, že jsem vidět a slyšet, změní to celý můj pohled. Chci, aby lidé věděli, že tohle je moje normální a někdy se nedokážu jen tak ‚uklidnit‘. Jakkoli je moje úzkost může opotřebovat, je to se mnou ještě horší. Někdy se mi třesou ruce bez dobrého důvodu, a to je super trapné. Ale nejsem blázen. Jen bojuji.“ — Steve
„Prosím, nesuď knihu podle obalu.“ Nemáte ponětí, co se děje pod kapotou. Prosím, nepoužívejte k popisu někoho výrazy jako „bipolární“, „strach“ a „horká kaše“. Je to urážlivé a minimalizuje to snahu být fungujícím a produktivním členem společnosti. Konečně, pokud se tak cítíte, prosím, nikdy si nemyslete, že jste sami.“ — Lynda
Meagan Drillinger je autorkou cestování a wellness. Zaměřuje se na to, aby ze zážitkového cestování vytěžila maximum při zachování zdravého životního stylu. Její psaní se objevilo mimo jiné v časopisech Thrillist, Men’s Health, Travel Weekly a Time Out New York. Navštivte ji blog nebo Instagram.
