Je to pořád #sebepečování, když to všechno jen zhoršuje?
Před několika měsíci jsem se rozhodl udělat nějaké změny ve svém životě, abych vyřešil své problémy s úzkostí.
Řekla jsem manželovi, že budu každý den dělat jednu věc jen pro sebe. Nazval jsem to radikální péče o sebe a měl jsem z toho velmi dobrý pocit. Mám dvě malé děti a nemám na sebe moc času, takže představa, že bych každý den dělala jednu věc jen pro mě, mi připadala radikální.
Skočil jsem dovnitř oběma nohama, trval jsem na tom, že se půjdu projít nebo strávit čas jógou nebo dokonce jen sedět sám na verandě a číst si každý den knihu. Nic extrémního, nic instagramového.
Stačí 20 minut klidu každý den…
A na konci prvního týdne jsem zjistil, že sedím v koupelně a řvu, třesu se a hyperventiluji – mám plný záchvat úzkosti – protože nastal čas na moji „radikální péči o sebe“.
Netřeba dodávat, že to nebyly výsledky, které jsem očekával. Měla to být jen procházka, ale roztočilo mě to do spirály a nezvládl jsem to.
Pro mnoho lidí s úzkostnými poruchami tento druh „sebepéče“ prostě nefunguje.
Péče o sebe má chvilku
V dnešní době je sebepéče nabízena jako balzám na vše, co vás trápí: od stresu a nespavosti až po chronická fyzická onemocnění nebo duševní onemocnění, jako je OCD a deprese. Někde někdo říká, že péče o sebe je přesně to, co potřebujete, abyste se cítili lépe.
A v mnoha případech tomu tak je.
Dát si pauzu a udělat něco hezkého pro sebe je pro vás dobré. Péče o sebe umět být balzámem. Ale není to vždy.
Někdy to dělání něčeho pro sebe jen zhoršuje, zvláště pokud žijete s úzkostnou poruchou.
Zhruba
A s touto otevřeností a přijetím přicházejí normativní rady, které často vidíme při plnění našich novinek – od všudypřítomných článků o zdraví až po zdravé memy, z nichž většina zahrnuje jakousi afirmaci jako péči o sebe.
Péče o sebe je fetišizovaná a stala se instagramovatelnou
— Dr. Perpetua Neo
Pro mnoho lidí s úzkostnými poruchami může být výlet do lázní, zdřímnutí nebo hodina sledování lidí v parku něčím, co opravdu chtějí dělat – nebo se cítí jako by měl dělat. Snaží se, protože si myslí, že by to tak mělo být, nebo že jim to pomůže dostat své myšlenky pod kontrolu a přestat se o všechno starat.
Ale to jim nepomáhá cítit se lépe. Nezastaví to vír starostí, úzkosti a stresu. Nepomáhá jim to soustředit se ani se uklidnit.
Pro mnoho lidí s úzkostnými poruchami tento druh „sebepéče“ prostě nefunguje.
Podle kalifornské terapeutky Melindy Haynesové: „Věnovat čas podávání zdravé dávky sebepéče může vyvolat pocity viny. mělo by pracovat/uklízet/trávit více času s mými dětmi) nebo vzbuzovat nevyřešené pocity související s vlastní hodnotou (nezasloužím si to nebo na to nejsem dost dobrý).“
A to do značné míry ničí myšlenku, že péče o sebe je užitečná – přesouvá ji to do spouštěcí kategorie.
Nedovolte, aby to, co nemůžete udělat, zasahovalo do toho, co můžete udělat
— Debbie Schneider, členka komunity Healthline na Facebooku
Haynes vysvětluje, že lidé, kteří žijí s úzkostí, „typicky nemohou zažít jednoduchost nebo klid ‚jen já…‘ Existuje příliš mnoho úkolů a věcí, které v každém okamžiku zaplavují mysl a tělo. Udělat si oddechový čas z rušného tempa života jen zvýrazňuje tuto nepravidelnost… tedy pocit viny nebo nízké sebevědomí.“
#péče o sebe #posedlost
V našich stále více propojených životech se platformy sociálních médií jako Facebook a Instagram staly nepostradatelnými. Používáme je k práci, k udržování kontaktu s přáteli a rodinou, k nakupování, k učení se novým věcem. Ale používáme je také k tomu, abychom světu ukázali, na čem jsme. Dokumentujeme a hashtagujeme vše, dokonce i naši péči o sebe.
Především naše péče o sebe.
„Péče o sebe je fetišizovaná a stala se instagramovatelnou,“ vysvětluje Dr. Perpetua Neo. „Lidé si myslí, že je třeba zaškrtnout políčka, udržovat normy, a přesto nechápou, proč dělají to, co dělají.“
„Pokud zjistíte, že jste posedlí ‚správným způsobem‘ péče o sebe a máte po tom neustále chuť na hovno, pak je velkým znamením přestat,“ dodává.
Můžeme dokonce prohledávat naše sociální média, abychom viděli, co dělají ostatní, aby se o sebe postarali – hashtagů je spousta.
#sebeláska #péče o sebe #wellness #wellbeing
Dr. Kelsey Latimer z Centra pro objevování na Floridě poukazuje na to, že „péče o sebe by s největší pravděpodobností nebyla spojena se zveřejňováním příspěvků na sociálních sítích, pokud by se nejednalo o spontánní příspěvek, protože péče o sebe je zaměřena na přítomnost v daném okamžiku a vyladění společenských tlaků.“
A sociální tlaky kolem wellness jsou četné.
Vaše péče o sebe nemusí vypadat jako u někoho jiného.
Odvětví wellness vytvořilo prostor pro zlepšení duševního zdraví, ano, ale také se proměnilo v další způsob, jak být dokonalý – „jako je snadné mít dokonalou stravu, dokonalé tělo a ano – dokonce i perfektní rutinu péče o sebe.“
Latimer vysvětluje: „To nás samo o sobě vyvede z procesu péče o sebe a do tlakové zóny.“
Pokud máte silný pocit, že byste chtěli rozvíjet sebeobslužnou praxi, ale nevíte, jak to udělat, aby pro vás fungovala, prodiskutujte to s odborníkem na duševní zdraví a společně vymyslete plán, který pomůže místo škod.
Pokud se díváte na televizi, dívejte se na televizi. Pokud je to koupel, vykoupejte se. Pokud je to popíjení jednorožčího latté, hodina horké jógy a pak posezení na reiki, udělejte to. Vaše péče o sebe je vaše věc.
Můj experiment v radikální péči o sebe se postupem času vyvíjel. Přestal jsem se o to snažit dělat péče o sebe,Přestal jsem na to tlačit. Přestal jsem dělat to, co říkali ostatní by měl abych se cítil lépe a začal dělat to, co dělám vědět cítím se lépe.
Vaše péče o sebe nemusí vypadat jako u někoho jiného. Nemusí mít hashtag. Musí to být prostě cokoliv, díky čemu se cítíte dobře.
Dávejte na sebe pozor, i kdyby to znamenalo vynechat všechny zvonky a píšťalky a nestresovat se. Protože že je také péče o sebe.
Kristi je spisovatelka a matka na volné noze, která většinu času tráví péčí o jiné lidi, než je ona sama. Je často vyčerpaná a kompenzuje to intenzivní závislostí na kofeinu. Najděte ji Cvrlikání.
